Carl Zeiss Jena Satz-Anastigmat (Protar VII)

Tato stránka je věnována jedné z nejvýznamnějších konstrukcí v historii optiky – sádkovému anastigmatu od firmy Carl Zeiss Jena. Moje konkrétní sada sestává ze tří členům. Čísla v rozmezí 7 500 až 10 000 odpovídají právě roku 1894., což ji řadí k pionýrským kusům této řady (ještě před oficiálním zavedením obchodního názvu Protar). Tento typ objektivu (nejprve pod názvem Anastigmat, později Protar) se v Jeně vyráběl neuvěřitelných téměř 50 let. Zajímavost k této sadě. V roce 1894, kdy sádky pravděpodobně vznikly, byla optika stále ještě „ruční prací“ špičkových mistrů v Jeně. To, že mají sádky různá čísla (9170 a 9182 jsou blízko sebe, 9480 je o něco dál), je u těchto sad naprosto běžné – fotografové si sady často sestavovali nebo doplňovali postupně podle toho, jaká ohniska potřebovali.

ZOBRAZENÍ OBJEKTIVU

V 80.–90. letech 19. století se v Jeně spojily tři zásadní osobnosti:

• Carl Zeiss – průmyslová výroba přesné optiky
• Ernst Abbe – matematická teorie zobrazování
• Otto Schott – nové optické sklo s přesně definovanými vlastnostmi

Tato kombinace umožnila Zeissu jako prvnímu na světě přesně vypočítat a vyrobit objektivy s korigovanými vadami, nikoli je jen empiricky ladit.

„Stručné shrnutí: Fotografické objektivy Carl Zeiss z Jeny patří k nejvlivnějším konstrukcím v historii fotografie. Vznikly díky spolupráci Carla Zeisse, Ernsta Abbeho a Otta Schotta a od 90. let 19. století nastavily nová měřítka v ostrosti, korekci optických vad a průmyslové preciznosti.“

Na scénu přichází další významná osobnost firmy, otec tohoto objektivu Paul Rudolph. Před Rudolphem museli fotografové volit: buď mít objektiv světelný, ale s rozmazanými kraji (Petzval), nebo mít obraz ostrý až do krajů, ale velmi tmavý (Aplanát). Paul Rudolph tento problém vyřešil matematicky. Pod záštitou Ernsta Abbeho v Jeně využil nově vyvinutá barytová skla od firmy Schott. V roce 1890 vypočítal první Anastigmat. Byl to první objektiv na světě, který dokázal zkorigovat astigmatismus i zakřivení pole zároveň.

Historický kontext

Objektivy (sádky) s výrobními čísly 9182 (385 mm), 9480 (320 mm) a 9170 (250 mm) představují vrcholnou éru „mosazné“ optiky. Každý člen je samostatně korigovaný anastigmat složený ze čtyř tmelených čoček. Jejich variabilita umožňuje fotografovi měnit ohniskovou vzdálenost pouhou výměnou nebo kombinací předního a zadního členu v tubusu.

Kombinace dvou členů dávala nové ohnisko (podle vzorce 1/f = 1/f1 + 1/f2)

Sestava (přední + zadní)	Ohnisko	23 mm	17 mm	12 mm	8 mm	6 mm	4 mm	3 mm
320 + 250	140 mm	f/6.1	f/8.2	f/11.7	f/17.5	f/23.3	f/35	f/46.7
385 + 250	152 mm	f/6.6	f/8.9	f/12.7	f/19	f/25.3	f/38	f/50.7
385 + 320	175 mm	f/7.6	f/10.3	f/14.6	f/21.9	f/29.2	f/43.8	f/58.3
samostatná 250	250 mm	f/10.9	f/14.7	f/20.8	f/31.3	f/41.7	f/62.5	f/83.3
samostatná 320	320 mm	f/13.9	f/18.8	f/26.7	f/40	f/53.3	f/80	f/106.7
samostatná 385	385 mm	f/16.7	f/22.6	f/32.1	f/48.1	f/64.2	f/96.3	f/128.3

Sestava / Čočka	Ohnisko	Kruh při f/22 (8 mm)	Kruh při f/64 (3 mm)	Vhodný formát (s rezervou)
320 + 250	140 mm	235 mm	cca 250 mm	13 × 18 cm
385 + 250	152 mm	255 mm	cca 280 mm	13 × 18 cm (velké posuny)
385 + 320	175 mm	295 mm	cca 315 mm	18 × 24 cm (8×10)
Samostatná 250	250 mm	~420 mm	450+ mm	24 × 30 cm a více
Samostatná 320	320 mm	~530 mm	580+ mm	ultra-velké formáty
Samostatná 385	385 mm	~640 mm	700+ mm	největší dostupné formáty

Hodnota (Cena dobová)

• 1. Dobová nomenklatura a „Protar“
• V katalogu z roku 1891 se čočky ještě nejmenovaly „Protar“. Byly uváděny jako „Anastigmat-Linse Serie VII“. Název Protar byl zaveden až později (kolem roku 1900), aby se Zeiss odlišil od konkurence (Goerz, Voigtländer), která začala termín „anastigmat“ používat jako obecné označení pro nový typ korigovaných objektivů. Fakt, že je na objímkách vyryto „Anastigmat“, je přímým důkazem, že pocházejí z té úplně první, „před-protarovské“ éry.
• 2. Konstrukční unikátnost (4 čočky v jednom)
• Dobové texty zdůrazňovaly, že Serie VII je revoluční v tom, že jeden každý člen je složen ze čtyř stmelených čoček.
• V tehdejších katalozích Zeiss uváděl: „Každý jednotlivý člen Serie VII je sám o sobě plnohodnotným anastigmatem, což u starších konstrukcí (např. Serie VI) nebylo možné.“
• To byl hlavní prodejní argument pro „Satz-Anastigmat“ (sádkový anastigmat) – fotograf mohl v jedné brašně nosit několik čoček a skládat z nich různé kombinace, což nahradilo celou sadu samostatných objektivů.
• 3. „Extrémní“ obrazový úhel (85°)
• V písemnostech z roku 1893 se u Serie VII uvádí úhel záběru 85° při zaclonění (přibližně na 8 mm / f/22).
• Katalogy tehdy varovaly, že při plně otevřené cloně je pole ostrosti menší, ale pro krajináře a architekty šlo o „zázračný“ nástroj, protože jim dovoloval používat velké posuvy standard na kamerách, aniž by došlo k vinětaci (černým rohům).
• 4. Doporučení pro montáž (Zadní vs. Přední)
• Dobové návody Zeiss výslovně doporučovaly:
• Při použití jedné samostatné čočky ji vždy šroubovat za clonu (do zadní části tubusu). Tvrdili, že takto dosahuje objektiv nejlepší korekce zkreslení a roviny ostrosti.
• Při kombinaci dvou různých ohnisek se doporučovalo dát to delší ohnisko dopředu a kratší dozadu.
• 5. Cena v kontextu doby
• V ceníku z 90. let 19. století stála jedna tato čočka (např. 320 mm) přibližně 75 až 90 zlatých marek. Pro představu:
• Celá sada (Satz) v pouzdře stála kolem 300 marek.
• V té době stál 1 kg chleba cca 0,25 marky a průměrný dělník vydělával kolem 80–100 marek měsíčně. Tato optika tedy byla investicí na úrovni dnešních špičkových digitálních systémů.
• V době výroby (cca 1894): Celá sada ve pouzdře s mosazným tubusem se prodávala za cca 250–300 marek, což byla v té době měsíční mzda vysoce postaveného úředníka.
• 6. „Univerzální objektiv“
• V dobové reklamě Zeiss označoval tyto sady jako „Universal-Objektiv pro cestující fotografy“. Argumentem bylo, že díky kombinacím (ohniska 140, 152, 175, 250, 320 a 385 mm) má fotograf v podstatě 6 objektivů v jednom těle, což dramaticky snižovalo váhu vybavení na cestách do hor nebo exotických krajin.