Fenomén Koblic: Otec osvitu a mistr negativu

Přemysl Koblic (1892–1955) představuje v dějinách české fotografie unikátní spojení precizního vědce a nadšeného praktika. Jeho přínos nespočíval jen v samotné tvorbě, ale v hluboké systematizaci procesů, které do té doby často stály na odhadech. Jako inženýr chemie a konstruktér vtiskl oboru technickou tvář, kterou dodnes obdivujeme.

Preciznost jako základ (1910–1914)

Vše začalo na sklonku roku 1910, kdy tehdejší septimán získal svůj první skutečný fotoaparát – sklopnou deskovou kameru 9 × 12 cm s aplanátem. Pod vlivem Formánkovy Rukověti praktické fotografie si už od roku 1911 vedl neuvěřitelně detailní záznamy o nákupu chemikálií, papírů i expozičních datech. Tato raná metodika a deníková systematičnost se staly pilířem jeho budoucí odborné autority.

Škola technické improvizace (1914–1919)

První světová válka zastihla Koblice u 91. pěšího pluku. Jako fotograf na sočské frontě sloužil v hodnosti svobodníka . V extrémně nepříznivých podmínkách, v blátě a vlhkosti, musel vyvíjet postupy pro záchranu snímků. Právě zde se zformovala jeho schopnost technické improvizace. Jako „válečný reportér“ pochopil, že hluboká znalost fotochemie dovoluje dosáhnout špičkových výsledků i s omezenými zdroji a stárnoucím materiálem. Svoji skromnou hodnost svobodníka si udržel i v roce 1919 při službě v dobrovolnických sokolských praporech, což jen podtrhuje jeho celoživotní skromnost a oddanost řemeslu.

Patentní úřad a zrod názvosloví

V meziválečném období (1921–1935) působil Koblic v Patentním úřadě, kde jako odborník na grafickou techniku a chemii sledoval nejmodernější světové trendy. Tato erudice mu umožnila formovat české odborné názvosloví – termíny jako osvit nebo vývojnice jsou jeho dílem. Své inženýrské znalosti uplatnil i při konstrukci kamer. Podle jeho návrhů vznikly přístroje Kola, Epifoka a po roce 1945 vyráběná Milona II s nakláněním objektivu, kde pro technickou fotografii prosazoval precizní mechanická řešení.

Pextral: Mistrovství dvoulázňového vyvolávání

Nejznámějším dokladem Koblicovy technologické geniality je legendární vývojka Pextral. Název je technickou zkratkou složení: Pyrokatechin – Extra – Louh. Koblic tuto metodu dovedl k dokonalosti jako dvoulázňový systém:

• Roztok A (Vyvolávací látka): Emulze se nasytí pyrokatechinem bez aktivace.
• Roztok B (Alkalie – Louh): Použitím louhu se spustí vyvolávání přímo v hloubce emulze. Tento postup umožňoval samočinnou kompenzaci vysokých kontrastů a prokreslení nejhlubších stínů. Jako klíčová protizávojící látka v jeho recepturách figuroval bromid draselný, který zajišťoval čistotu obrazu i v silně alkalickém prostředí.

Bezret: Vítězství nad škrábanci

V roce 1942 vydal Koblic svou zásadní práci Bezret (Bezretušová fotografie). Jejím hlavním posláním nebyla jen estetika bez příkras, ale především technologická metodika, jak eliminovat mechanické nedostatky negativu bez nutnosti manuální retuše. Koblic zde geniálně vyřešil problém škrábanců pomocí metody vyrovnávání indexu lomu. Používal kapaliny (např. petrolej), do kterých se negativ ponořil, čímž se opticky smazaly rýhy v podložce a světlo zvětšováku jimi prošlo bez lomu. Výsledkem byl čistý pozitiv bez nutnosti následného tečkování.

Mentor a popularizátor

Koblic byl aktivním členem Českého klubu fotografů amatérů (od roku 1923) a po válce se intenzivně věnoval výchově mládeže a fotokroužkům v závodních klubech. Svou levicovou orientaci promítl do snahy zpřístupnit fotografii širokým vrstvám. Publikoval přes 600 odborných statí, ve kterých učil, jak pomocí zcitlivovácí roztoků a správné chemické rovnováhy zachránit i beznadějně staré materiály.

Výběr z bibliografie

• Zpracování kinofilmu (1941)
• Bezret (1942)
• Vyvolávání (1945)
• Pextral, nový způsob vyvíjení filmů, desek a papírů (1946)
• Zhotovujeme si sami fotografické přístroje (1948)
• Technická fotografie (1950)