Intrepid 5×7

Intrepid 5×7: Filozofie formátu a most přes tři století

Každý motiv potřebuje svůj formát. Zatímco 8×10″ ohromuje svou velikostí a 24×30 cm nekompromisností, formát 13×18 cm (5×7″) vnímám jako „zlatou střední cestu“. Je to rozměr, který je pro krajinu, detail i zátiší stále velmi dobře koukatelný v kontaktní kopii, ale u portrétu má jednu specifickou vlastnost – působí shovívavěji, něžněji a teple lidsky.

Setkání epoch: Spojení století

Na této sestavě je fascinující její časový rozptyl. V jednom funkčním celku se tu potkávají tři různá století, která spolu komunikují bezchybně: moje kamera

  • 19. století (1894): Srdcem sestavy je sádkový objektiv Zeiss vyrobený v roce 1894. Je to mechanický a optický klenot z doby, kdy se rodila moderní fotografie. Jeho kresba má v sobě ušlechtilost, kterou žádné moderní sklo nedokáže napodobit.
  • 20. století (70. léta): Kazety 13×18 pocházejí ze 70. let minulého století. Jsou to prověřené, robustní nástroje, které zažily vrchol analogové éry a stále slouží se stoprocentní spolehlivostí.
  • 21. století (2026): Základnu tvoří moderní tělo Intrepid vyrobené letos (2026). Využívá laserem řezanou překližku a 3D tisk – technologie dneška, které nám umožňují vrátit se k velkoformátové klasice s nebývalou lehkostí.

Praxe v terénu: Když síly ubývají, ale chuť zůstává

Léta přibývají a sil ubývá, to je prostý fakt. Velkoformátová fotografie však nemusí znamenat jen tahání desítek kilogramů železa a dřeva. Moderní komora Intrepid 5×7 váží pouhých 1,4 kg, což z ní dělá ideálního společníka pro práci mimo ateliér.

V kombinaci s moderními kazetami 13×18 jde o sestavu, která umožňuje zůstat v terénu bez zbytečné únavy, aniž bychom museli slevit z nároků na kvalitu negativu. Je to osvobozující pocit – mít v batohu nástroj, který překlenuje staletí a přitom o něm na zádech téměř nevědět.

Optika pro lidský rozměr

Právě sádkový objektiv Zeiss z konce 19. století svou konstrukcí a charakterem přesně doplňuje filozofii tohoto „lidského“ formátu 5×7 (13×18). Tato kombinace lehkého moderního těla a historického sádkového skla slibuje výstupy, které mají duši a hloubku, a přitom zůstávají technicky brilantní.

Závěrem

Práce s formátem 5×7 je pro mě o rovnováze. O hledání motivu, který si zaslouží víc než malý negativ, ale zároveň o pokoře k vlastnímu tělu a radosti z procesu, který zůstává řemeslně čistý a fyzicky snesitelný.

Formát 5×7 palců (13×18 cm) je pro mnohé „zlatou střední cestou“. Nabízí dostatečnou plochu pro kontaktní kopie i precizní detaily, ale s kamerou, kterou lze ještě rozumně nosit v batohu. Model od britských Intrepid Camera Co. sází na minimalismus, kombinaci březové překližky a 3D tisku.

Technická data a limity: Intrepid 5×7

Pro ty, které zajímá přesná mechanická anatomie této britské komory, zde jsou parametry, se kterými v terénu pracuji:

Konstrukce a rozměry:

  • Hmotnost: 1,5 kg – v této kategorii bezkonkurenční lehkost.
  • Složený stav: 220 x 220 x 90 mm (v batohu zabere minimum místa).
  • Měch: Minimální výtah 90 mm / Maximální výtah 360 mm.
  • Matnice: Kvalitní broušené sklo s mřížkou 1/2″ pro precizní kompozici.
  • Stativový závit: Standardní 1/4” i 3/8”, kompatibilní s běžnými hlavami.

Možnosti pohybu (Movements):

  • Přední standarda:
    • Zdvih a pokles (Rise/Fall): +70 mm / -30 mm.
    • Boční posuv (Shift): +/- 40 mm.
    • Předozadní náklon (Tilt): +/- 45°.
    • Boční natočení (Swing): +/- 45°.
  • Zadní standarda:
    • Náklon (Tilt): +/- 30°.

Optika a příslušenství:

  • Destička na objektiv: Rozměr 108 x 108 mm (Intrepid standard).
  • Rozsah ohnisek: Od širokoúhlých 120 mm až po 360 mm teleobjektivy.
  • Příslušenství: Možnost doplnění o Fresnelovu čočku pro jasnější obraz na matnici.

Rodenstock Doppel Anastigmat 1:6,8 f=30cm

Rodenstock Doppel Anastigmat „Eurynar“ 1:6,8 f=30cm

Tento objektiv představuje vrcholnou ukázku německé optiky z počátku 20. století. Konkrétní kus se sériovým číslem 26928 byl vyroben v letech 1905–1908 a i po více než století nabízí vynikající kresebné vlastnosti, zejména pro uživatele velkoformátových komor.

Technická specifikace a konstrukce

  • Typ: Symetrický anastigmat (konstrukce Dialyt).
  • Optické schéma: 4 čočky ve 4 skupinách (všechny čočky jsou odděleny vzduchem, bez tmelených ploch).
  • Ohnisková vzdálenost: 300 mm.
  • Světelnost: f/6,8.
  • Charakteristika: Díky absenci tmelu a symetrii vykazuje objektiv minimální zkreslení a velmi vysokou ostrost. Absence moderních antireflexních vrstev dodává snímkům specifický dobový kontrast a jemný přenos polotónů.

Obrazový kruh a pokrytí

Eurynar se světelností 6,8 disponuje úhlem záběru přibližně 60° až 70° (v závislosti na zaclonění).

  • Pro formát 24×30 cm: Při ohnisku 300 mm činí průměr obrazového kruhu při pracovním zaclonění cca 420 mm. To s přehledem pokrývá formát 24×30 cm (diagonála 385 mm) a poskytuje dostatečnou rezervu pro korekce standardami kamery.
  • Využití: Ideální pro portrétní i technickou fotografii na velmi velké formáty.

Unikátní clonová stupnice

Objektiv je osazen historickou „starou německou“ řadou clon, která vychází z jiného matematického základu než dnešní standard. Přestože čísla vypadají neobvykle, rozestupy mezi nimi odpovídají přesně 1 EV (dvojnásobek/polovina světla), s výjimkou počáteční světelnosti.

Eurynar (značení)Moderní ekvivalent (cca)
6,8f/7 (plná světelnost)
7,7f/8
11f/11
15,5f/16
22f/22
31f/32
44f/45
62f/64

Praktické poznatky

Při použití na komoře formátu 24×30 cm (v mém případě s datací 1941) se objektiv projevuje jako nekompromisní pracovní nástroj. Clona 62 umožňuje dosáhnout extrémní hloubky ostrosti, která je u takto velkého formátu nezbytná, zatímco symetrická konstrukce zaručuje rovnou obrazovou rovinu až do rohů matnice.

Lze Eurynar „půlit“?

  • Změna ohniska: Pokud použiješ pouze jeden člen (zpravidla ten zadní, ponechaný za clonou), ohnisková vzdálenost se prodlouží přibližně na 1,75× až 2× původní délky. U 30cm verze se tak dostaneš na cca 530–600 mm.
  • Optická kvalita: Na rozdíl od tmelených objektivů (typu Dagor) není Eurynar konstruován tak, aby jeho poloviny byly korigovány samostatně. Při použití jedné poloviny se naplno projeví optické vady (předně sférická aberace a koma).
  • Výsledek: Obraz je velmi měkký, postrádá kritickou ostrost a má silnou tendenci k „halování“ (přezáření) světel.
  • Světelnost: Při použití jedné poloviny je nutné přepočítat clonovou stupnici. Reálná světelnost jednoho členu klesne zhruba o dvě clonová čísla (např. z 6,8 na cca f/13).

Kyanotypie, Slaný proces a Van Dyke

Alchymie světla a papíru: Kyanotypie, Slaný proces a Van Dyke

Termín: sobota 16. května 2026

Vítejte na setkání s počátky fotografie. Tato dílna vás zavede do doby, kdy obraz nebyl datovým souborem, ale výsledkem chemické reakce probíhající přímo ve vláknech papíru. Společně ovládneme tři historické techniky, které definovaly vizuální jazyk 19. století a dodnes zůstávají nepřekonaným nástrojem autorské interpretace.

Termín:16.5.2026
( sobota 9:00 – cca 20:00)
Místo konání:Centrum uměleckých aktivit, Tomkova 139, Hradec Králové
Účastnický poplatek:2400,- Kč (V ceně je zahrnuto lektorné, fotografické papíry, chemikálie a přístup do fotokomory.)
Přihlášky:do 10.5.2026 CUAHK
Maximální počet účastníků:6

Kyanotypie: Pruská modř a síla slunce

Kyanotypie, objevená sirem Johnem Herschelem v roce 1842, je fascinující svou stabilitou i vizuální přímočarostí. Využívá citlivosti železitých solí, které po osvitu UV zářením vytvářejí pigment známý jako pruská modř. Je to technika graficky silná, vhodná pro experimenty s texturou, botanické fotogramy i hluboké krajinné motivy. Učí nás pracovat s čistým tvarem a bílou plochou papíru.

Slaný proces: Sametový zrod stříbrného obrazu

Slaný tisk (Salt Print), představený světu W. H. Fox Talbotem v roce 1839, je prvním praktickým způsobem, jak vytvořit pozitivní obraz na papíře. Tato metoda využívá interakci mezi chloridem sodným (obyčejnou solí) a dusičnanem stříbrným. Obraz není nanesen na povrchu, ale vzniká přímo v nitru papírové podložky, což mu dodává neuvěřitelnou hloubku, matný charakter a teplé tóny od cihlové po čokoládovou.

Van Dyke

Jde o rafinovanou techniku využívající stříbro a železo, která produkuje hluboké hnědé stíny a brilantní polotóny. Pro svou schopnost zachytit i ty nejjemnější detaily negativu se stala oblíbeným nástrojem piktorialistů.

Přemysl Koblic

Fenomén Koblic: Otec osvitu a mistr negativu

Přemysl Koblic (1892–1955) představuje v dějinách české fotografie unikátní spojení precizního vědce a nadšeného praktika. Jeho přínos nespočíval jen v samotné tvorbě, ale v hluboké systematizaci procesů, které do té doby často stály na odhadech. Jako inženýr chemie a konstruktér vtiskl oboru technickou tvář, kterou dodnes obdivujeme.

Preciznost jako základ (1910–1914)

Vše začalo na sklonku roku 1910, kdy tehdejší septimán získal svůj první skutečný fotoaparát – sklopnou deskovou kameru 9 × 12 cm s aplanátem. Pod vlivem Formánkovy Rukověti praktické fotografie si už od roku 1911 vedl neuvěřitelně detailní záznamy o nákupu chemikálií, papírů i expozičních datech. Tato raná metodika a deníková systematičnost se staly pilířem jeho budoucí odborné autority.

Škola technické improvizace (1914–1919)

První světová válka zastihla Koblice u 91. pěšího pluku. Jako fotograf na sočské frontě sloužil v hodnosti svobodníka . V extrémně nepříznivých podmínkách, v blátě a vlhkosti, musel vyvíjet postupy pro záchranu snímků. Právě zde se zformovala jeho schopnost technické improvizace. Jako „válečný reportér“ pochopil, že hluboká znalost fotochemie dovoluje dosáhnout špičkových výsledků i s omezenými zdroji a stárnoucím materiálem. Svoji skromnou hodnost svobodníka si udržel i v roce 1919 při službě v dobrovolnických sokolských praporech, což jen podtrhuje jeho celoživotní skromnost a oddanost řemeslu.

Patentní úřad a zrod názvosloví

V meziválečném období (1921–1935) působil Koblic v Patentním úřadě, kde jako odborník na grafickou techniku a chemii sledoval nejmodernější světové trendy. Tato erudice mu umožnila formovat české odborné názvosloví – termíny jako osvit nebo vývojnice jsou jeho dílem. Své inženýrské znalosti uplatnil i při konstrukci kamer. Podle jeho návrhů vznikly přístroje Kola, Epifoka a po roce 1945 vyráběná Milona II s nakláněním objektivu, kde pro technickou fotografii prosazoval precizní mechanická řešení.

Pextral: Mistrovství dvoulázňového vyvolávání

Nejznámějším dokladem Koblicovy technologické geniality je legendární vývojka Pextral. Název je technickou zkratkou složení: Pyrokatechin – Extra – Louh. Koblic tuto metodu dovedl k dokonalosti jako dvoulázňový systém:

  • Roztok A (Vyvolávací látka): Emulze se nasytí pyrokatechinem bez aktivace.
  • Roztok B (Alkalie – Louh): Použitím louhu se spustí vyvolávání přímo v hloubce emulze. Tento postup umožňoval samočinnou kompenzaci vysokých kontrastů a prokreslení nejhlubších stínů. Jako klíčová protizávojící látka v jeho recepturách figuroval bromid draselný, který zajišťoval čistotu obrazu i v silně alkalickém prostředí.

Bezret: Vítězství nad škrábanci

V roce 1942 vydal Koblic svou zásadní práci Bezret (Bezretušová fotografie). Jejím hlavním posláním nebyla jen estetika bez příkras, ale především technologická metodika, jak eliminovat mechanické nedostatky negativu bez nutnosti manuální retuše. Koblic zde geniálně vyřešil problém škrábanců pomocí metody vyrovnávání indexu lomu. Používal kapaliny (např. petrolej), do kterých se negativ ponořil, čímž se opticky smazaly rýhy v podložce a světlo zvětšováku jimi prošlo bez lomu. Výsledkem byl čistý pozitiv bez nutnosti následného tečkování.

Mentor a popularizátor

Koblic byl aktivním členem Českého klubu fotografů amatérů (od roku 1923) a po válce se intenzivně věnoval výchově mládeže a fotokroužkům v závodních klubech. Svou levicovou orientaci promítl do snahy zpřístupnit fotografii širokým vrstvám. Publikoval přes 600 odborných statí, ve kterých učil, jak pomocí zcitlivovácí roztoků a správné chemické rovnováhy zachránit i beznadějně staré materiály.

Výběr z bibliografie

  • Zpracování kinofilmu (1941)
  • Bezret (1942)
  • Vyvolávání (1945)
  • Pextral, nový způsob vyvíjení filmů, desek a papírů (1946)
  • Zhotovujeme si sami fotografické přístroje (1948)
  • Technická fotografie (1950)

TECHNOLOGICKÝ LIST LIKVIDACE chromu VI

Ekologická likvidace chromu: Technologický list (1000 ml)

Tento návod slouží k dekontaminaci první prací vody z ušlechtilých tisků (olejotisk, gumotisk, bromolej). Výpočty jsou nastaveny na standardní objem 1000 ml vody, ve které byly vyprány 2 tisky formátu 8×10″ (A4) zcitlivěné běžným způsobem nanášením válečkem nebo štětcem ne koupáním listu papíru.

Proč to děláme?

Při prvním praní se vyplavuje nereagovaný zcitlivovácí roztok. Obsahuje šestimocný chrom CrVI, který je v odpadních vodách nepřípustný. Naším cílem je převést jej na pevnou, nerozpustnou formu – zelený kal hydroxidu chromitého.


1. KROK: Příprava prostředí (Okyselení společné pro oba způsoby)

Aby redukce proběhla rychle a stoprocentně, musí být voda kyselá pH < 3.

  • Navážka:
  • Kyselina citronová: cca 5–10 g na 1 litr vody. (Nejbezpečnější a nejdostupnější volba).
  • Ocet (8% kyselina octová): cca 30–50 ml na 1 litr vody.
  • Kyselina sírová (zředěná 10%): stačí jen cca 2–5 ml. Pozor: Vždy lijeme kyselinu do vody!
  • Postup: Přidejte do 1000 ml oranžové prací vody a zamíchejte.

2. KROK: Redukce (Dvě varianty)

Nyní změníme nebezpečný oranžový chrom na méně toxický zelený chromitý iont. Vyberte si jednu z metod podle toho, co máte v dílně:

Varianta A: Kyselina askorbová (Vitamin C) – (Alternativní)

Ideální pro domácí temné komory. Reakce je bez zápachu a velmi bezpečná.

  • Navážka: 2 g kyseliny askorbové (E300).
  • Vizuální kontrola: Oranžová barva okamžitě mizí a roztok se mění na čirou, smaragdově zelenou.

Varianta B: Hydrogensiřičitan sodný (Tradiční )

Průmyslový standard, velmi levný, ale mírně zapáchá po siřičitanech.

  • Navážka: 2 g hydrogensiřičitanu sodného.
  • Vizuální kontrola: Stejná jako u varianty A – roztok se vyjasní do tmavě zelené.
  • Upozornění: Pracujte při větrání, může se uvolnit trocha SO2. Dráždivý plyn, leptající sliznice.

3. KROK: Srážení (Vytvoření kalu)

Chrom je nyní zelený, ale stále rozpuštěný ve vodě. Musíme z něj udělat „bláto“.

  • Navážka: 15–20 g prací sody (uhličitan sodný).
  • Postup: Sypte sodu pomalu! Roztok bude šumět (uvolňuje se CO2). Míchejte, dokud se pH neustálí kolem 8,5–9.
  • Vizuální kontrola: V roztoku se objeví zelené vločky hydroxidu chromitého.

Souhrnná tabulka (Základ: 1000 ml / 2x A4, nebo 8×10)

OperaceČinidloMnožstvíVýsledek
1. OkyseleníKyselina citronová10 gPříprava pro redukci
2. Redukce (A)Kyselina askorbová2 gČirá zelená barva
nebo (B)Hydrogensiřičitan2 gČirá zelená barva
3. SráženíSoda (uhličitan sodný)15–20 gVznik zeleného kalu
4. SeparaceFiltrace / DekantaceČirá voda + cca 130 mg kalu

Konečné naložení s odpadem

  1. Sedimentace: Nechte nádobu 24 hodin v klidu. Zelený kal klesne ke dnu.
  2. Dekantace: Čirou vodu nad kalem (která je již bezpečná) slijte.
  3. Vysušení: Zelený zbytek nechte volně vyschnout (např. v kelímku od jogurtu).
  4. Likvidace: Suchý zbytek odevzdejte do sběrného dvora jako nebezpečný odpad pod kódem 09 01 13.

Úvahy o dichromanech x kyselinou askorbovou

Alternativa k hydrogensiřičitanu

Návod na likvidaci: Cesta od toxicity k bezpečnému kalu pomocí Kyseliny askorbové (E300)

Reakce mezi dvojchromanem draselným (K2Cr2O7) a kyselinou askorbovou (C6H8O6), vitamin C, je klasická redoxní reakce (redukčně-oxidační). V chemii a fotografii se využívá především k neutralizaci vysoce toxického šestimocného chromu.

1. Chemický princip: Redukce a oxidace

Dvojchroman draselný je silné oxidační činidlo. Kyselina askorbová naopak působí jako silné redukční činidlo. Jakmile je smícháte, dojde k rychlému předání elektronů:

  • Chrom (CrVI): V dvojchromanu (oranžový) je chrom v oxidačním stavu +6. Kyselina askorbová ho redukuje na chromitý iont (CrIII), který má zelenou až modrozelenou barvu.
  • Kyselina askorbová: Sama se při této reakci oxiduje na kyselinu dehydroaskorbovou.

2. Vizuální projev reakce

Tuto reakci poznáte na první pohled díky výrazné změně barvy:

  1. Původní stav: Oranžový roztok (šestimocný chrom = nebezpečný, karcinogenní).
  2. Průběh: Roztok může krátce ztmavnout (hnědá), jak vznikají meziprodukty.
  3. Výsledek: Temně zelený nebo modrozelený roztok. Tato změna barvy je jasným signálem, že došlo k „zneškodnění“ nebezpečné formy chromu.
  4. Voda se zakalí a vytvoří se zelené vločky hydroxidu chromitého.
  5. Po usazení (dekantaci) získáte čirou vodu a na dně cca 126 mg zeleného kalu.
KrokOperaceČinidloVizuální kontrola / pH
1.SběrPrvní prací vodaSytě oranžový roztok
2.OkyseleníOcet / kys. sírovápH pod 3
3.RedukceKys. askorbová / SiřičitanZměna barvy na čirou zelenou
4.SráženíSoda (uhličitan sodný)Vznik kalu, pH 8,5–9
5.LikvidaceFiltrace / DekantaceSběrný dvůr (kód 09 01 13)

3. Vizuální test (Test „čistého sloupce“)

Toto je nejzákladnější metoda. Jakmile do zeleného roztoku přidáte sodu a vytvoří se sraženina, nechte nádobu v klidu stát (klidně několik hodin nebo přes noc).

  • Hotovo: Kapalina nad usazeným kalem (supernatant) je zcela čirá a bezbarvá jako voda.
  • Špatně: Pokud má kapalina i po usazení kalu stále zelenkavý nebo namodralý nádech, znamená to, že v ní stále zůstává rozpuštěný chromitý iont (CrIII). V tom případě je potřeba přidat ještě trochu sody a znovu zamíchat.

4. Kontrola pH (Nejspolehlivější metoda)

Chromitý hydroxid Cr(OH)3 má jednu specifickou vlastnost – je amfoterní. To znamená, že se sráží pouze v určitém rozmezí pH.

  • Ideální stav: Cílové pH by se mělo pohybovat mezi 8,5 až 9,0. V této oblasti je sraženina nejméně rozpustná.
  • Riziko přebytku: Pokud bys to se sodou přehnalo a pH nad 10,5, sraženina by se mohla začít znovu rozpouštět (vznikají chromitany) a roztok by opět zezelenal.

Jak naložit s výsledkem?

Jakmile je voda nad kalem čirá a pH v normě, můžete ji opatrně slít (dekantovat). Zbylý mokrý zelený „blátivý“ kal nechejte na slunci nebo u zdroje tepla vyschnout. Tím se drasticky zmenší jeho objem. Tento suchý zbytek pak odevzdat jako pevný nebezpečný odpad nebo nevysušený s trochou vody. 09 01 13* jsou odpady z chemické úpravy fotografického odpadu (což je přesně ten vysrážený zelený kal).

SÁDKOVÝ OBJEKTIV ZEISS

Carl Zeiss Jena Satz-Anastigmat (Protar VII)

Tato stránka je věnována jedné z nejvýznamnějších konstrukcí v historii optiky – sádkovému anastigmatu od firmy Carl Zeiss Jena. Moje konkrétní sada sestává ze tří členům. Čísla v rozmezí 7 500 až 10 000 odpovídají právě roku 1894., což ji řadí k pionýrským kusům této řady (ještě před oficiálním zavedením obchodního názvu Protar). Tento typ objektivu (nejprve pod názvem Anastigmat, později Protar) se v Jeně vyráběl neuvěřitelných téměř 50 let. Zajímavost k této sadě. V roce 1894, kdy sádky pravděpodobně vznikly, byla optika stále ještě „ruční prací“ špičkových mistrů v Jeně. To, že mají sádky různá čísla (9170 a 9182 jsou blízko sebe, 9480 je o něco dál), je u těchto sad naprosto běžné – fotografové si sady často sestavovali nebo doplňovali postupně podle toho, jaká ohniska potřebovali.

ZOBRAZENÍ OBJEKTIVU

V 80.–90. letech 19. století se v Jeně spojily tři zásadní osobnosti:

  • Carl Zeiss – průmyslová výroba přesné optiky
  • Ernst Abbe – matematická teorie zobrazování
  • Otto Schott – nové optické sklo s přesně definovanými vlastnostmi

Tato kombinace umožnila Zeissu jako prvnímu na světě přesně vypočítat a vyrobit objektivy s korigovanými vadami, nikoli je jen empiricky ladit.

Stručné shrnutí: Fotografické objektivy Carl Zeiss z Jeny patří k nejvlivnějším konstrukcím v historii fotografie. Vznikly díky spolupráci Carla Zeisse, Ernsta Abbeho a Otta Schotta a od 90. let 19. století nastavily nová měřítka v ostrosti, korekci optických vad a průmyslové preciznosti.“

Na scénu přichází další významná osobnost firmy, otec tohoto objektivu Paul Rudolph. Před Rudolphem museli fotografové volit: buď mít objektiv světelný, ale s rozmazanými kraji (Petzval), nebo mít obraz ostrý až do krajů, ale velmi tmavý (Aplanát). Paul Rudolph tento problém vyřešil matematicky. Pod záštitou Ernsta Abbeho v Jeně využil nově vyvinutá barytová skla od firmy Schott. V roce 1890 vypočítal první Anastigmat. Byl to první objektiv na světě, který dokázal zkorigovat astigmatismus i zakřivení pole zároveň.

Historický kontext

Objektivy (sádky) s výrobními čísly 9182 (385 mm), 9480 (320 mm) a 9170 (250 mm) představují vrcholnou éru „mosazné“ optiky. Každý člen je samostatně korigovaný anastigmat složený ze čtyř tmelených čoček. Jejich variabilita umožňuje fotografovi měnit ohniskovou vzdálenost pouhou výměnou nebo kombinací předního a zadního členu v tubusu.

Kombinace dvou členů dávala nové ohnisko (podle vzorce 1/f = 1/f1 + 1/f2)

Sestava (přední + zadní)Ohnisko23 mm17 mm12 mm8 mm6 mm4 mm3 mm
320 + 250140 mmf/6.1f/8.2f/11.7f/17.5f/23.3f/35f/46.7
385 + 250152 mmf/6.6f/8.9f/12.7f/19f/25.3f/38f/50.7
385 + 320175 mmf/7.6f/10.3f/14.6f/21.9f/29.2f/43.8f/58.3
samostatná 250250 mmf/10.9f/14.7f/20.8f/31.3f/41.7f/62.5f/83.3
samostatná 320320 mmf/13.9f/18.8f/26.7f/40f/53.3f/80f/106.7
samostatná 385385 mmf/16.7f/22.6f/32.1f/48.1f/64.2f/96.3f/128.3
Sestava / ČočkaOhniskoKruh při f/22 (8 mm)Kruh při f/64 (3 mm)Vhodný formát (s rezervou)
320 + 250140 mm235 mmcca 250 mm13 × 18 cm
385 + 250152 mm255 mmcca 280 mm13 × 18 cm (velké posuny)
385 + 320175 mm295 mmcca 315 mm18 × 24 cm (8×10)
Samostatná 250250 mm~420 mm450+ mm24 × 30 cm a více
Samostatná 320320 mm~530 mm580+ mmultra-velké formáty
Samostatná 385385 mm~640 mm700+ mmnejvětší dostupné formáty

Hodnota (Cena dobová)

  • 1. Dobová nomenklatura a „Protar“
  • V katalogu z roku 1891 se čočky ještě nejmenovaly „Protar“. Byly uváděny jako „Anastigmat-Linse Serie VII“. Název Protar byl zaveden až později (kolem roku 1900), aby se Zeiss odlišil od konkurence (Goerz, Voigtländer), která začala termín „anastigmat“ používat jako obecné označení pro nový typ korigovaných objektivů. Fakt, že je na objímkách vyryto „Anastigmat“, je přímým důkazem, že pocházejí z té úplně první, „před-protarovské“ éry.
  • 2. Konstrukční unikátnost (4 čočky v jednom)
  • Dobové texty zdůrazňovaly, že Serie VII je revoluční v tom, že jeden každý člen je složen ze čtyř stmelených čoček.
  • V tehdejších katalozích Zeiss uváděl: „Každý jednotlivý člen Serie VII je sám o sobě plnohodnotným anastigmatem, což u starších konstrukcí (např. Serie VI) nebylo možné.“
  • To byl hlavní prodejní argument pro „Satz-Anastigmat“ (sádkový anastigmat) – fotograf mohl v jedné brašně nosit několik čoček a skládat z nich různé kombinace, což nahradilo celou sadu samostatných objektivů.
  • 3. „Extrémní“ obrazový úhel (85°)
  • V písemnostech z roku 1893 se u Serie VII uvádí úhel záběru 85° při zaclonění (přibližně na 8 mm / f/22).
  • Katalogy tehdy varovaly, že při plně otevřené cloně je pole ostrosti menší, ale pro krajináře a architekty šlo o „zázračný“ nástroj, protože jim dovoloval používat velké posuvy standard na kamerách, aniž by došlo k vinětaci (černým rohům).
  • 4. Doporučení pro montáž (Zadní vs. Přední)
  • Dobové návody Zeiss výslovně doporučovaly:
  • Při použití jedné samostatné čočky ji vždy šroubovat za clonu (do zadní části tubusu). Tvrdili, že takto dosahuje objektiv nejlepší korekce zkreslení a roviny ostrosti.
  • Při kombinaci dvou různých ohnisek se doporučovalo dát to delší ohnisko dopředu a kratší dozadu.
  • 5. Cena v kontextu doby
  • V ceníku z 90. let 19. století stála jedna tato čočka (např. 320 mm) přibližně 75 až 90 zlatých marek. Pro představu:
  • Celá sada (Satz) v pouzdře stála kolem 300 marek.
  • V té době stál 1 kg chleba cca 0,25 marky a průměrný dělník vydělával kolem 80–100 marek měsíčně. Tato optika tedy byla investicí na úrovni dnešních špičkových digitálních systémů.
  • V době výroby (cca 1894): Celá sada ve pouzdře s mosazným tubusem se prodávala za cca 250–300 marek, což byla v té době měsíční mzda vysoce postaveného úředníka.
  • 6. „Univerzální objektiv“
  • V dobové reklamě Zeiss označoval tyto sady jako „Universal-Objektiv pro cestující fotografy“. Argumentem bylo, že díky kombinacím (ohniska 140, 152, 175, 250, 320 a 385 mm) má fotograf v podstatě 6 objektivů v jednom těle, což dramaticky snižovalo váhu vybavení na cestách do hor nebo exotických krajin.

Intrepid 8×10

Intrepid 8×10: Moderní ikona velkoformátové fotografie

Britská společnost Intrepid Camera Co. z Brightonu způsobila v analogovém světě malou revoluci. Jejich mise byla jasná: vzít tradiční, těžkopádný formát 8×10 a udělat z něj nástroj, který je lehký, dostupný a technicky precizní. Výsledkem je řada kamer, které umožňují fotografovat na obří negativy i v místech, kam byste se s dvacetikilovým kufrem nikdy nevydali.

Cesta k dokonalosti: Historie a verze

Vývoj kamery Intrepid 8×10 probíhal v několika klíčových vlnách, přičemž každá generace reagovala na zpětnou vazbu fotografů z celého světa.

VlastnostMk1 (2017)Mk2 (2019)Mk3 (2022)Mk4 (Současnost)
ZákladnaBřezová překližkaEloxovaný hliníkEloxovaný hliníkZesílený elox. hliník
HmotnostCca 2,2 kgCca 2,5 kgCca 2,8 kgCca 2,8 kg
OstřeníTřecí posuvvřetenové ostřenívřetenové ostřenívřetenové ostření + Fine Focus
Zakládání kazetPružinySpring-backVylepšený backBail Back System

Zaměřeno na: Intrepid 8×10 Mark II

Verze Mk2 je v komunitě považována za nejdůležitější model historie Intrepidu. Právě zde se kamera definitivně zbavila „dětských nemocí“ a stala se plnohodnotným pracovním nástrojem.

Revoluce jménem eloxovaný hliník

Největší změnou oproti první verzi bylo nahrazení dřevěné základny deskou z eloxovaného hliníku. Tato úprava přinesla tři zásadní výhody:

  1. Absolutní tuhost: Kamera se nekroutí ani při použití těžkých portrétních objektivů.
  2. Odolnost v terénu: Eloxovaný povrch je extrémně tvrdý, nekoroduje a odolává poškrábání.
  3. Stabilita za každého počasí: Hliník nepohlcuje vlhkost, takže základna zůstává rozměrově stálá v mlze i na přímém slunci.

Technické parametry Mk2

  • Hmotnost: Pouhých 2,5 kg (jedna z nejlehčích 8×10 kamer na trhu).
  • Měch: Rozsah 100 mm až 510 mm (podpora pro širokoúhlá i teleobjektivová skla).
  • Objektivové destičky: Standard Sinar (rozměr 140 x 140mm).
  • Pohyby (Movements):
    • Přední standarda: Tilt (náklon), Swing (natočení), Rise/Fall (posun).
    • Zadní standarda: Tilt a Swing pro precizní kontrolu roviny ostrosti.
    • Maximální přední náklon a posun: +70 mm / -60 mm
      Maximální přední posun: +/- 30 mm
      Maximální náklon vpředu: +/- 50º
      Maximální přední náklon: +/- 50º
      Náklon zadní standaty: – 35º / + 90º

Praktické využití v moderní fotografii

Intrepid 8×10 Mk2 je ideálním strojem pro ty, kteří vyžadují nekompromisní rozlišení. Velký negativ o rozměrech cca 20 x 25 cm poskytuje detaily, které digitální snímače teprve začínají dohánět.



Intrepid 8×10 Mk4: Zhmotnělá dokonalost velkého formátu

Když se řekne 8×10, většině fotografů se vybaví těžké dřevěné bedny nebo monstrózní kovové ateliérové přístroje. Pak ale přišla čtvrtá generace Intrepidu a pravidla hry se definitivně změnila. Mk4 není jen evoluce; je to vyznání lásky k analogové fotografii v její nejčistší a nejpraktičtější podobě.

Tělo z kovu a duše z břízy

Základem všeho je precizně opracovaný eloxovaný hliník. Tato základna dává kameře nevídanou stabilitu a tuhost, kterou byste u přístroje vážícího necelá tři kila nečekali. Eloxovaný povrch není jen elegantní na pohled – je tvrdý jako safír, odolný proti poškrábání a v terénu vás nikdy nezradí. Žádné kroucení vlivem vlhkosti, žádné vibrace. Jen čistá, neochvějná rovina.

Tanec s páčkou: Revoluční Bail Back

Skutečné kouzlo Mk4 se ale odehrává vzadu. Zapomeňte na zápas s tuhými pružinami při vkládání těžkých kazet, kdy se vám pod rukama chvěje celý stativ.

Systém Bail Back je vysvobozením. Stačí lehký pohyb páčkou a matnice se s aristokratickou elegancí odklopí. Kazeta vklouzne na své místo bez odporu, bez násilí a hlavně – bez pohnutí kamerou. Je to ten moment, kdy se můžete plně soustředit na scénu, a ne na mechanický souboj s přístrojem. Vaše kompozice zůstane přesně tam, kde jste ji chtěli mít.

Preciznost v každém milimetru

Vřetenové ostření (Lead screw focusing ) u Mk4 je jemné a plynulé jako u těch nejdražších technických kamer. Spolu s novými ryskami pro nulové nastavení (Zeroing Guides) připravíte kameru k akci během několika sekund. Každý náklon, každý posuv standardy je pod vaší absolutní kontrolou.


Verdikt: Intrepid 8×10 Mk4 je důkazem, že i v digitální éře lze stvořit mechanický klenot. Je lehký pro ramena, ale nekompromisní pro oko. Je to nástroj, který vám neuhýbá z cesty, ale pomáhá vám ji tvořit.

Úvahy o dichromanech

ÚVAHA NAD ODPADY CHROMU

Ekologie ušlechtilých tisků: Jak zodpovědně nakládat s odpady chromu

Proč je první vypírání kritické?

Práce s historickými technikami nám dává svobodu tvořit mimo digitální svět, ale přináší i povinnost chránit prostředí, ve kterém žijeme. Většina procesů, jako je olejotisk, gumotisk, uhlotisk či bromolej, se neobejde bez zcitlivovácího roztoku na bázi dichromanů. Ty obsahují šestimocný chrom CrVI, látku vysoce toxickou a karcinogenní, která vyžaduje specifický přístup při likvidaci.

Při osvitu UV světlem dochází v citlivé vrstvě k fotochemické redukci: šestimocný chrom se mění na trojmocný CrIII, který utvrzuje želatinu a vytváří obraz. Problém nastává v místech, kam světlo nedopadlo. Tam zůstává dichroman v původní, nebezpečné formě.

Během prvního praní se veškerý tento nereagovaný šestimocný chrom vyplavuje do vody. Pro představu: jedna dávka 6 ml 3% roztoku pro tisk 25 X 35 cm obsahuje 63,6 mg CrVI . Aby tato „trocha“ vody splnila zákonné limity pro vypouštění do kanalizace 0,05 mg/l, musela by se zředit v neuvěřitelných 1 272 litrech čisté vody.

Návod na likvidaci: Cesta od toxicity k bezpečnému kalu

Namísto vylévání kontaminované vody do odpadu postupujeme metodou redukce a následného srážení. Cílem je převést všechen rozpuštěný chrom do pevné formy (kalu), kterou lze snadno oddělit.

Technologický postup

1. Okyselení a redukce (Změna toxicity)

Prvním krokem je úprava pH vody z prvního praní na hodnotu pod 3 pomocí octa nebo pár kapek zředěné kyseliny sírové. Následně přidáme přebytek hydrogensiřičitanu sodného cca 0,5 – 1 g na jeden tisk.

  • Vizuální kontrola: Roztok změní barvu z oranžové/žluté na čirou zelenou. V tuto chvíli je již všechen chrom v méně toxické formě CrIII

2. Srážení a filtrace (Fyzické odstranění)

Samotný trojmocný chrom je v kyselé vodě stále rozpuštěn. Abychom ho odstranili, musíme pH zvýšit na 8,5 až 9 přidáním sody (uhličitanu sodného).

  • Voda se zakalí a vytvoří se zelené vločky hydroxidu chromitého.
  • Po usazení (dekantaci) získáte čirou vodu a na dně cca 126 mg zeleného kalu.
KrokČinnostChemikálieKontrola
PřípravaSběr první prací vodyPlastová nádoba
OkyseleníÚprava prostředíOcet /H2SO4pH < 3
RedukcePřeměna CrVI na CrIIIHydrogensiřičitan sodnýZelená barva
SráženíNeutralizaceSodapH 8,5–9
LikvidaceOddělení kaluFiltrace / UsazeníSběrný dvůr

Bezpečnost a zdroje

Při redukci se může uvolňovat dráždivý oxid siřičitý SO2, proto pracujte v dobře větraném prostoru. Vždy používejte rukavice a ochranné brýle.

Pro nákup potřebných chemikálií (hydrogensiřičitan, kyseliny, soda) lze využít odborné dodavatele, jako jsou Lach-Ner nebo Penta s.r.o.. Nashromážděný zelený kal odevzdávejte jako nebezpečný odpad pod kódem 09 01 13.

Alternativa k hydrogensiřičitanu – Kyselina askorbová E300

Poznámka k přesnosti:

Technicky vzato:

  • 09 01 04 jsou primárně ustalovače.
  • 09 01 05 jsou bělicí roztoky (kam dichromanové lázně spadají přesněji).
  • 09 01 13 jsou odpady z chemické úpravy fotografického odpadu (což je přesně ten vysrážený zelený kal).

3. Rozbor kódu

Kód se čte odshora dolů podle hierarchie:

  • 09: Odpady z fotografického průmyslu. (Hlavní skupina)
  • 01: Odpady z fotografického průmyslu. (Podskupina pro chemii)
  • 04: Roztoky ustalovačů.

U tohoto kódu se v katalogu vždy uvádí hvězdička (09 01 04*), což znamená, že jde o kategorii N (Nebezpečný odpad).

Inverzní zpracování filmu

Obecný princip zůstává stejný ať použijeme tovární sady („konfekci“) nebo míchanou chemii či kombinaci obou cest :

Cesta „tovární“:

Tip na „konfekci“ (Hotové sety)

1. FOMA

Nejjednodušší cestou pro filmovou inverzi je Fomapan R-100 procesní set.

  • Co v něm je: Obsahuje všechno od první vývojky přes bělidlo až po ustalovač.
  • Výhoda: Je to vyladěné přesně na Fomapan 100. Bělidlo v tomto setu je na bázi manganistanu, ale v prášku (hydrogensíran sodný místo tekuté kyseliny), což je bezpečnější pro posílání poštou.
  • Nevýhoda: Cena je vyšší, než když si mícháš vlastní vývojku a bělidlo 1:1.
  • Výhoda továrně připravená sada k použití.

2. Italská cesta: Bellini B&W Reversal Kit

Tohle je mezi fanoušky inverze považováno za „Rolls-Royce“. Italové z Bellini Foto namíchali set, který je velmi robustní.

  • Co v něm je: 4 koncentráty (1. vývojka, bělič, čistící roztok, 2. vývojka).
  • Bělič: Používají dichroman, což je sice „ekologické peklo“, ale pro emulzi je to ta nejšetrnější věc pod sluncem. Emulze se netrhá a stíny jsou hluboké jako noc.
  • Kapacita: Set vyvolá cca 12 filmů.
  • Verdikt: Pokud chcete z Fomapanu 100 dostat maximum bez rizika, že se manganistanem „prokouše“ emulze, Bellini je jasná volba.

3. Německá preciznost: ADOX Scala Reversal Kit (Fotoimpex)

Fotoimpex v Berlíně vzkřísil legendární proces Scala. Jejich set je moderní a velmi stabilní.

  • Inovace: Používají bělidlo na bázi manganistanu, ale mají ho stabilizované tak, aby vydrželo déle než naše domácí směsi.
  • První vývojka: Je velmi silná, navržená tak, aby „vytáhla“ detaily i z velmi kontrastních scén.
  • Použití: Skvěle funguje nejen na Adox Scala, ale i na tvůj Fomapan 100 nebo dokonce na staré zásoby Agfa filmů.

4. Britský standard: Ilford (Application Sheet)

Ilford už dnes vlastní sety neprodává, ale jejich „konfekční“ doporučení je postavené na jejich běžné chemii:

  • 1. vývojka: Doporučují Ilford Bromophen nebo PQ Universal. Jsou to fenidon-hydrochinonové vývojky, které pracují rychle a dávají čistá světla.
  • Bělič: V jejich oficiálních návodech stále najdeš recepty s manganistanem, ale varují před náchylností k poškození emulze u moderních filmů.

Reservation