Alchymie světla a papíru: Kyanotypie, Slaný proces a Van Dyke
Termín: sobota 16. května 2026
Vítejte na setkání s počátky fotografie. Tato dílna vás zavede do doby, kdy obraz nebyl datovým souborem, ale výsledkem chemické reakce probíhající přímo ve vláknech papíru. Společně ovládneme tři historické techniky, které definovaly vizuální jazyk 19. století a dodnes zůstávají nepřekonaným nástrojem autorské interpretace.
Termín:
16.5.2026 ( sobota 9:00 – cca 20:00)
Místo konání:
Centrum uměleckých aktivit, Tomkova 139, Hradec Králové
Účastnický poplatek:
2400,- Kč (V ceně je zahrnuto lektorné, fotografické papíry, chemikálie a přístup do fotokomory.)
Kyanotypie, objevená sirem Johnem Herschelem v roce 1842, je fascinující svou stabilitou i vizuální přímočarostí. Využívá citlivosti železitých solí, které po osvitu UV zářením vytvářejí pigment známý jako pruská modř. Je to technika graficky silná, vhodná pro experimenty s texturou, botanické fotogramy i hluboké krajinné motivy. Učí nás pracovat s čistým tvarem a bílou plochou papíru.
Slaný proces: Sametový zrod stříbrného obrazu
Slaný tisk (Salt Print), představený světu W. H. Fox Talbotem v roce 1839, je prvním praktickým způsobem, jak vytvořit pozitivní obraz na papíře. Tato metoda využívá interakci mezi chloridem sodným (obyčejnou solí) a dusičnanem stříbrným. Obraz není nanesen na povrchu, ale vzniká přímo v nitru papírové podložky, což mu dodává neuvěřitelnou hloubku, matný charakter a teplé tóny od cihlové po čokoládovou.
Van Dyke
Jde o rafinovanou techniku využívající stříbro a železo, která produkuje hluboké hnědé stíny a brilantní polotóny. Pro svou schopnost zachytit i ty nejjemnější detaily negativu se stala oblíbeným nástrojem piktorialistů.
Přemysl Koblic (1892–1955) představuje v dějinách české fotografie unikátní spojení precizního vědce a nadšeného praktika. Jeho přínos nespočíval jen v samotné tvorbě, ale v hluboké systematizaci procesů, které do té doby často stály na odhadech. Jako inženýr chemie a konstruktér vtiskl oboru technickou tvář, kterou dodnes obdivujeme.
Preciznost jako základ (1910–1914)
Vše začalo na sklonku roku 1910, kdy tehdejší septimán získal svůj první skutečný fotoaparát – sklopnou deskovou kameru 9 × 12 cm s aplanátem. Pod vlivem Formánkovy Rukověti praktické fotografie si už od roku 1911 vedl neuvěřitelně detailní záznamy o nákupu chemikálií, papírů i expozičních datech. Tato raná metodika a deníková systematičnost se staly pilířem jeho budoucí odborné autority.
Škola technické improvizace (1914–1919)
První světová válka zastihla Koblice u 91. pěšího pluku. Jako fotograf na sočské frontě sloužil v hodnosti svobodníka . V extrémně nepříznivých podmínkách, v blátě a vlhkosti, musel vyvíjet postupy pro záchranu snímků. Právě zde se zformovala jeho schopnost technické improvizace. Jako „válečný reportér“ pochopil, že hluboká znalost fotochemie dovoluje dosáhnout špičkových výsledků i s omezenými zdroji a stárnoucím materiálem. Svoji skromnou hodnost svobodníka si udržel i v roce 1919 při službě v dobrovolnických sokolských praporech, což jen podtrhuje jeho celoživotní skromnost a oddanost řemeslu.
Patentní úřad a zrod názvosloví
V meziválečném období (1921–1935) působil Koblic v Patentním úřadě, kde jako odborník na grafickou techniku a chemii sledoval nejmodernější světové trendy. Tato erudice mu umožnila formovat české odborné názvosloví – termíny jako osvit nebo vývojnice jsou jeho dílem. Své inženýrské znalosti uplatnil i při konstrukci kamer. Podle jeho návrhů vznikly přístroje Kola, Epifoka a po roce 1945 vyráběná Milona II s nakláněním objektivu, kde pro technickou fotografii prosazoval precizní mechanická řešení.
Pextral: Mistrovství dvoulázňového vyvolávání
Nejznámějším dokladem Koblicovy technologické geniality je legendární vývojka Pextral. Název je technickou zkratkou složení: Pyrokatechin – Extra – Louh. Koblic tuto metodu dovedl k dokonalosti jako dvoulázňový systém:
Roztok A (Vyvolávací látka): Emulze se nasytí pyrokatechinem bez aktivace.
Roztok B (Alkalie – Louh): Použitím louhu se spustí vyvolávání přímo v hloubce emulze. Tento postup umožňoval samočinnou kompenzaci vysokých kontrastů a prokreslení nejhlubších stínů. Jako klíčová protizávojící látka v jeho recepturách figuroval bromid draselný, který zajišťoval čistotu obrazu i v silně alkalickém prostředí.
Bezret: Vítězství nad škrábanci
V roce 1942 vydal Koblic svou zásadní práci Bezret (Bezretušová fotografie). Jejím hlavním posláním nebyla jen estetika bez příkras, ale především technologická metodika, jak eliminovat mechanické nedostatky negativu bez nutnosti manuální retuše. Koblic zde geniálně vyřešil problém škrábanců pomocí metody vyrovnávání indexu lomu. Používal kapaliny (např. petrolej), do kterých se negativ ponořil, čímž se opticky smazaly rýhy v podložce a světlo zvětšováku jimi prošlo bez lomu. Výsledkem byl čistý pozitiv bez nutnosti následného tečkování.
Mentor a popularizátor
Koblic byl aktivním členem Českého klubu fotografů amatérů (od roku 1923) a po válce se intenzivně věnoval výchově mládeže a fotokroužkům v závodních klubech. Svou levicovou orientaci promítl do snahy zpřístupnit fotografii širokým vrstvám. Publikoval přes 600 odborných statí, ve kterých učil, jak pomocí zcitlivovácí roztoků a správné chemické rovnováhy zachránit i beznadějně staré materiály.
Výběr z bibliografie
Zpracování kinofilmu (1941)
Bezret (1942)
Vyvolávání (1945)
Pextral, nový způsob vyvíjení filmů, desek a papírů (1946)
Ekologická likvidace chromu: Technologický list (1000 ml)
Tento návod slouží k dekontaminaci první prací vody z ušlechtilých tisků (olejotisk, gumotisk, bromolej). Výpočty jsou nastaveny na standardní objem 1000 ml vody, ve které byly vyprány 2 tisky formátu 8×10″ (A4) zcitlivěné běžným způsobem nanášením válečkem nebo štětcem ne koupáním listu papíru.
Proč to děláme?
Při prvním praní se vyplavuje nereagovaný zcitlivovácí roztok. Obsahuje šestimocný chrom CrVI, který je v odpadních vodách nepřípustný. Naším cílem je převést jej na pevnou, nerozpustnou formu – zelený kal hydroxidu chromitého.
1. KROK: Příprava prostředí (Okyselení společné pro oba způsoby)
Aby redukce proběhla rychle a stoprocentně, musí být voda kyselá pH < 3.
Navážka:
Kyselina citronová: cca 5–10 g na 1 litr vody. (Nejbezpečnější a nejdostupnější volba).
Ocet (8% kyselina octová): cca 30–50 ml na 1 litr vody.
Kyselina sírová (zředěná 10%): stačí jen cca 2–5 ml. Pozor: Vždy lijeme kyselinu do vody!
Postup: Přidejte do 1000 ml oranžové prací vody a zamíchejte.
2. KROK: Redukce (Dvě varianty)
Nyní změníme nebezpečný oranžový chrom na méně toxický zelený chromitý iont. Vyberte si jednu z metod podle toho, co máte v dílně:
Varianta A: Kyselina askorbová (Vitamin C) – (Alternativní)
Ideální pro domácí temné komory. Reakce je bez zápachu a velmi bezpečná.
Navážka:2 g kyseliny askorbové (E300).
Vizuální kontrola: Oranžová barva okamžitě mizí a roztok se mění na čirou, smaragdově zelenou.
Varianta B: Hydrogensiřičitan sodný (Tradiční )
Průmyslový standard, velmi levný, ale mírně zapáchá po siřičitanech.
Navážka:2 g hydrogensiřičitanu sodného.
Vizuální kontrola: Stejná jako u varianty A – roztok se vyjasní do tmavě zelené.
Upozornění: Pracujte při větrání, může se uvolnit trocha SO2. Dráždivý plyn, leptající sliznice.
3. KROK: Srážení (Vytvoření kalu)
Chrom je nyní zelený, ale stále rozpuštěný ve vodě. Musíme z něj udělat „bláto“.
Navážka:15–20 g prací sody (uhličitan sodný).
Postup: Sypte sodu pomalu! Roztok bude šumět (uvolňuje se CO2). Míchejte, dokud se pH neustálí kolem 8,5–9.
Vizuální kontrola: V roztoku se objeví zelené vločky hydroxidu chromitého.
Souhrnná tabulka (Základ: 1000 ml / 2x A4, nebo 8×10)
Operace
Činidlo
Množství
Výsledek
1. Okyselení
Kyselina citronová
10 g
Příprava pro redukci
2. Redukce (A)
Kyselina askorbová
2 g
Čirá zelená barva
nebo (B)
Hydrogensiřičitan
2 g
Čirá zelená barva
3. Srážení
Soda (uhličitan sodný)
15–20 g
Vznik zeleného kalu
4. Separace
Filtrace / Dekantace
–
Čirá voda + cca 130 mg kalu
Konečné naložení s odpadem
Sedimentace: Nechte nádobu 24 hodin v klidu. Zelený kal klesne ke dnu.
Dekantace: Čirou vodu nad kalem (která je již bezpečná) slijte.
Vysušení: Zelený zbytek nechte volně vyschnout (např. v kelímku od jogurtu).
Likvidace: Suchý zbytek odevzdejte do sběrného dvora jako nebezpečný odpad pod kódem 09 01 13.
Tento postup zajišťuje, že vaše vášeň pro fotografii nezatěžuje životní prostředí. Navážky jsou spočítané s rozumnou rezervou, aby to fungovalo, i když někdo při zcitlivování trochu „přitlačí“ na pilu.
Návod na likvidaci: Cesta od toxicity k bezpečnému kalu pomocí Kyseliny askorbové (E300)
Reakce mezi dvojchromanem draselným (K2Cr2O7) a kyselinou askorbovou (C6H8O6), vitamin C, je klasická redoxní reakce (redukčně-oxidační). V chemii a fotografii se využívá především k neutralizaci vysoce toxického šestimocného chromu.
1. Chemický princip: Redukce a oxidace
Dvojchroman draselný je silné oxidační činidlo. Kyselina askorbová naopak působí jako silné redukční činidlo. Jakmile je smícháte, dojde k rychlému předání elektronů:
Chrom (CrVI): V dvojchromanu (oranžový) je chrom v oxidačním stavu +6. Kyselina askorbová ho redukuje na chromitý iont (CrIII), který má zelenou až modrozelenou barvu.
Kyselina askorbová: Sama se při této reakci oxiduje na kyselinu dehydroaskorbovou.
2. Vizuální projev reakce
Tuto reakci poznáte na první pohled díky výrazné změně barvy:
Původní stav: Oranžový roztok (šestimocný chrom = nebezpečný, karcinogenní).
Průběh: Roztok může krátce ztmavnout (hnědá), jak vznikají meziprodukty.
Výsledek:Temně zelený nebo modrozelený roztok. Tato změna barvy je jasným signálem, že došlo k „zneškodnění“ nebezpečné formy chromu.
Voda se zakalí a vytvoří se zelené vločky hydroxidu chromitého.
Po usazení (dekantaci) získáte čirou vodu a na dně cca 126 mg zeleného kalu.
Krok
Operace
Činidlo
Vizuální kontrola / pH
1.
Sběr
První prací voda
Sytě oranžový roztok
2.
Okyselení
Ocet / kys. sírová
pH pod 3
3.
Redukce
Kys. askorbová / Siřičitan
Změna barvy na čirou zelenou
4.
Srážení
Soda (uhličitan sodný)
Vznik kalu, pH 8,5–9
5.
Likvidace
Filtrace / Dekantace
Sběrný dvůr (kód 09 01 13)
3. Vizuální test (Test „čistého sloupce“)
Toto je nejzákladnější metoda. Jakmile do zeleného roztoku přidáte sodu a vytvoří se sraženina, nechte nádobu v klidu stát (klidně několik hodin nebo přes noc).
Hotovo: Kapalina nad usazeným kalem (supernatant) je zcela čirá a bezbarvá jako voda.
Špatně: Pokud má kapalina i po usazení kalu stále zelenkavý nebo namodralý nádech, znamená to, že v ní stále zůstává rozpuštěný chromitý iont (CrIII). V tom případě je potřeba přidat ještě trochu sody a znovu zamíchat.
4. Kontrola pH (Nejspolehlivější metoda)
Chromitý hydroxid Cr(OH)3 má jednu specifickou vlastnost – je amfoterní. To znamená, že se sráží pouze v určitém rozmezí pH.
Ideální stav: Cílové pH by se mělo pohybovat mezi 8,5 až 9,0. V této oblasti je sraženina nejméně rozpustná.
Riziko přebytku: Pokud bys to se sodou přehnalo a pH nad 10,5, sraženina by se mohla začít znovu rozpouštět (vznikají chromitany) a roztok by opět zezelenal.
Jak naložit s výsledkem?
Jakmile je voda nad kalem čirá a pH v normě, můžete ji opatrně slít (dekantovat). Zbylý mokrý zelený „blátivý“ kal nechejte na slunci nebo u zdroje tepla vyschnout. Tím se drasticky zmenší jeho objem. Tento suchý zbytek pak odevzdat jako pevný nebezpečný odpad nebo nevysušený s trochou vody. 09 01 13* jsou odpady z chemické úpravy fotografického odpadu (což je přesně ten vysrážený zelený kal).
Tato stránka je věnována jedné z nejvýznamnějších konstrukcí v historii optiky – sádkovému anastigmatu od firmy Carl Zeiss Jena. Moje konkrétní sada sestává ze tří členům. Čísla v rozmezí 7 500 až 10 000 odpovídají právě roku 1894., což ji řadí k pionýrským kusům této řady (ještě před oficiálním zavedením obchodního názvu Protar). Tento typ objektivu (nejprve pod názvem Anastigmat, později Protar) se v Jeně vyráběl neuvěřitelných téměř 50 let. Zajímavost k této sadě. V roce 1894, kdy sádky pravděpodobně vznikly, byla optika stále ještě „ruční prací“ špičkových mistrů v Jeně. To, že mají sádky různá čísla (9170 a 9182 jsou blízko sebe, 9480 je o něco dál), je u těchto sad naprosto běžné – fotografové si sady často sestavovali nebo doplňovali postupně podle toho, jaká ohniska potřebovali.
V 80.–90. letech 19. století se v Jeně spojily tři zásadní osobnosti:
Carl Zeiss – průmyslová výroba přesné optiky
Ernst Abbe – matematická teorie zobrazování
Otto Schott – nové optické sklo s přesně definovanými vlastnostmi
Tato kombinace umožnila Zeissu jako prvnímu na světě přesně vypočítat a vyrobit objektivy s korigovanými vadami, nikoli je jen empiricky ladit.
„Stručné shrnutí: Fotografické objektivy Carl Zeiss z Jeny patří k nejvlivnějším konstrukcím v historii fotografie. Vznikly díky spolupráci Carla Zeisse, Ernsta Abbeho a Otta Schotta a od 90. let 19. století nastavily nová měřítka v ostrosti, korekci optických vad a průmyslové preciznosti.“
Na scénu přichází další významná osobnost firmy, otec tohoto objektivu Paul Rudolph. Před Rudolphem museli fotografové volit: buď mít objektiv světelný, ale s rozmazanými kraji (Petzval), nebo mít obraz ostrý až do krajů, ale velmi tmavý (Aplanát). Paul Rudolph tento problém vyřešil matematicky. Pod záštitou Ernsta Abbeho v Jeně využil nově vyvinutá barytová skla od firmy Schott. V roce 1890 vypočítal první Anastigmat. Byl to první objektiv na světě, který dokázal zkorigovat astigmatismus i zakřivení pole zároveň.
Historický kontext
Objektivy (sádky) s výrobními čísly 9182 (385 mm), 9480 (320 mm) a 9170 (250 mm) představují vrcholnou éru „mosazné“ optiky. Každý člen je samostatně korigovaný anastigmat složený ze čtyř tmelených čoček. Jejich variabilita umožňuje fotografovi měnit ohniskovou vzdálenost pouhou výměnou nebo kombinací předního a zadního členu v tubusu.
Kombinace dvou členů dávala nové ohnisko (podle vzorce 1/f = 1/f1 + 1/f2)
Sestava (přední + zadní)
Ohnisko
23 mm
17 mm
12 mm
8 mm
6 mm
4 mm
3 mm
320 + 250
140 mm
f/6.1
f/8.2
f/11.7
f/17.5
f/23.3
f/35
f/46.7
385 + 250
152 mm
f/6.6
f/8.9
f/12.7
f/19
f/25.3
f/38
f/50.7
385 + 320
175 mm
f/7.6
f/10.3
f/14.6
f/21.9
f/29.2
f/43.8
f/58.3
samostatná 250
250 mm
f/10.9
f/14.7
f/20.8
f/31.3
f/41.7
f/62.5
f/83.3
samostatná 320
320 mm
f/13.9
f/18.8
f/26.7
f/40
f/53.3
f/80
f/106.7
samostatná 385
385 mm
f/16.7
f/22.6
f/32.1
f/48.1
f/64.2
f/96.3
f/128.3
Sestava / Čočka
Ohnisko
Kruh při f/22 (8 mm)
Kruh při f/64 (3 mm)
Vhodný formát (s rezervou)
320 + 250
140 mm
235 mm
cca 250 mm
13 × 18 cm
385 + 250
152 mm
255 mm
cca 280 mm
13 × 18 cm (velké posuny)
385 + 320
175 mm
295 mm
cca 315 mm
18 × 24 cm (8×10)
Samostatná 250
250 mm
~420 mm
450+ mm
24 × 30 cm a více
Samostatná 320
320 mm
~530 mm
580+ mm
ultra-velké formáty
Samostatná 385
385 mm
~640 mm
700+ mm
největší dostupné formáty
Hodnota (Cena dobová)
1. Dobová nomenklatura a „Protar“
V katalogu z roku 1891 se čočky ještě nejmenovaly „Protar“. Byly uváděny jako „Anastigmat-Linse Serie VII“. Název Protar byl zaveden až později (kolem roku 1900), aby se Zeiss odlišil od konkurence (Goerz, Voigtländer), která začala termín „anastigmat“ používat jako obecné označení pro nový typ korigovaných objektivů. Fakt, že je na objímkách vyryto „Anastigmat“, je přímým důkazem, že pocházejí z té úplně první, „před-protarovské“ éry.
2. Konstrukční unikátnost (4 čočky v jednom)
Dobové texty zdůrazňovaly, že Serie VII je revoluční v tom, že jeden každý člen je složen ze čtyř stmelených čoček.
V tehdejších katalozích Zeiss uváděl: „Každý jednotlivý člen Serie VII je sám o sobě plnohodnotným anastigmatem, což u starších konstrukcí (např. Serie VI) nebylo možné.“
To byl hlavní prodejní argument pro „Satz-Anastigmat“ (sádkový anastigmat) – fotograf mohl v jedné brašně nosit několik čoček a skládat z nich různé kombinace, což nahradilo celou sadu samostatných objektivů.
3. „Extrémní“ obrazový úhel (85°)
V písemnostech z roku 1893 se u Serie VII uvádí úhel záběru 85° při zaclonění (přibližně na 8 mm / f/22).
Katalogy tehdy varovaly, že při plně otevřené cloně je pole ostrosti menší, ale pro krajináře a architekty šlo o „zázračný“ nástroj, protože jim dovoloval používat velké posuvy standard na kamerách, aniž by došlo k vinětaci (černým rohům).
4. Doporučení pro montáž (Zadní vs. Přední)
Dobové návody Zeiss výslovně doporučovaly:
Při použití jedné samostatné čočky ji vždy šroubovat za clonu (do zadní části tubusu). Tvrdili, že takto dosahuje objektiv nejlepší korekce zkreslení a roviny ostrosti.
Při kombinaci dvou různých ohnisek se doporučovalo dát to delší ohnisko dopředu a kratší dozadu.
5. Cena v kontextu doby
V ceníku z 90. let 19. století stála jedna tato čočka (např. 320 mm) přibližně 75 až 90 zlatých marek. Pro představu:
Celá sada (Satz) v pouzdře stála kolem 300 marek.
V té době stál 1 kg chleba cca 0,25 marky a průměrný dělník vydělával kolem 80–100 marek měsíčně. Tato optika tedy byla investicí na úrovni dnešních špičkových digitálních systémů.
V době výroby (cca 1894): Celá sada ve pouzdře s mosazným tubusem se prodávala za cca 250–300 marek, což byla v té době měsíční mzda vysoce postaveného úředníka.
6. „Univerzální objektiv“
V dobové reklamě Zeiss označoval tyto sady jako „Universal-Objektiv pro cestující fotografy“. Argumentem bylo, že díky kombinacím (ohniska 140, 152, 175, 250, 320 a 385 mm) má fotograf v podstatě 6 objektivů v jednom těle, což dramaticky snižovalo váhu vybavení na cestách do hor nebo exotických krajin.
Intrepid 8×10: Moderní ikona velkoformátové fotografie
Britská společnost Intrepid Camera Co. z Brightonu způsobila v analogovém světě malou revoluci. Jejich mise byla jasná: vzít tradiční, těžkopádný formát 8×10 a udělat z něj nástroj, který je lehký, dostupný a technicky precizní. Výsledkem je řada kamer, které umožňují fotografovat na obří negativy i v místech, kam byste se s dvacetikilovým kufrem nikdy nevydali.
Cesta k dokonalosti: Historie a verze
Vývoj kamery Intrepid 8×10 probíhal v několika klíčových vlnách, přičemž každá generace reagovala na zpětnou vazbu fotografů z celého světa.
Vlastnost
Mk1 (2017)
Mk2 (2019)
Mk3 (2022)
Mk4 (Současnost)
Základna
Březová překližka
Eloxovaný hliník
Eloxovaný hliník
Zesílený elox. hliník
Hmotnost
Cca 2,2 kg
Cca 2,5 kg
Cca 2,8 kg
Cca 2,8 kg
Ostření
Třecí posuv
vřetenové ostření
vřetenové ostření
vřetenové ostření + Fine Focus
Zakládání kazet
Pružiny
Spring-back
Vylepšený back
Bail Back System
Zaměřeno na: Intrepid 8×10 Mark II
Verze Mk2 je v komunitě považována za nejdůležitější model historie Intrepidu. Právě zde se kamera definitivně zbavila „dětských nemocí“ a stala se plnohodnotným pracovním nástrojem.
Revoluce jménem eloxovaný hliník
Největší změnou oproti první verzi bylo nahrazení dřevěné základny deskou z eloxovaného hliníku. Tato úprava přinesla tři zásadní výhody:
Absolutní tuhost: Kamera se nekroutí ani při použití těžkých portrétních objektivů.
Odolnost v terénu: Eloxovaný povrch je extrémně tvrdý, nekoroduje a odolává poškrábání.
Stabilita za každého počasí: Hliník nepohlcuje vlhkost, takže základna zůstává rozměrově stálá v mlze i na přímém slunci.
Technické parametry Mk2
Hmotnost: Pouhých 2,5 kg (jedna z nejlehčích 8×10 kamer na trhu).
Měch: Rozsah 100 mm až 510 mm (podpora pro širokoúhlá i teleobjektivová skla).
Objektivové destičky: Standard Sinar (rozměr 140 x 140mm).
Pohyby (Movements):
Přední standarda: Tilt (náklon), Swing (natočení), Rise/Fall (posun).
Zadní standarda: Tilt a Swing pro precizní kontrolu roviny ostrosti.
Maximální přední náklon a posun: +70 mm / -60 mm Maximální přední posun: +/- 30 mm Maximální náklon vpředu: +/- 50º Maximální přední náklon: +/- 50º Náklon zadní standaty: – 35º / + 90º
Praktické využití v moderní fotografii
Intrepid 8×10 Mk2 je ideálním strojem pro ty, kteří vyžadují nekompromisní rozlišení. Velký negativ o rozměrech cca 20 x 25 cm poskytuje detaily, které digitální snímače teprve začínají dohánět.
Intrepid 8×10 Mk4: Zhmotnělá dokonalost velkého formátu
Když se řekne 8×10, většině fotografů se vybaví těžké dřevěné bedny nebo monstrózní kovové ateliérové přístroje. Pak ale přišla čtvrtá generace Intrepidu a pravidla hry se definitivně změnila. Mk4 není jen evoluce; je to vyznání lásky k analogové fotografii v její nejčistší a nejpraktičtější podobě.
Tělo z kovu a duše z břízy
Základem všeho je precizně opracovaný eloxovaný hliník. Tato základna dává kameře nevídanou stabilitu a tuhost, kterou byste u přístroje vážícího necelá tři kila nečekali. Eloxovaný povrch není jen elegantní na pohled – je tvrdý jako safír, odolný proti poškrábání a v terénu vás nikdy nezradí. Žádné kroucení vlivem vlhkosti, žádné vibrace. Jen čistá, neochvějná rovina.
Tanec s páčkou: Revoluční Bail Back
Skutečné kouzlo Mk4 se ale odehrává vzadu. Zapomeňte na zápas s tuhými pružinami při vkládání těžkých kazet, kdy se vám pod rukama chvěje celý stativ.
Systém Bail Back je vysvobozením. Stačí lehký pohyb páčkou a matnice se s aristokratickou elegancí odklopí. Kazeta vklouzne na své místo bez odporu, bez násilí a hlavně – bez pohnutí kamerou. Je to ten moment, kdy se můžete plně soustředit na scénu, a ne na mechanický souboj s přístrojem. Vaše kompozice zůstane přesně tam, kde jste ji chtěli mít.
Preciznost v každém milimetru
Vřetenové ostření (Lead screw focusing ) u Mk4 je jemné a plynulé jako u těch nejdražších technických kamer. Spolu s novými ryskami pro nulové nastavení (Zeroing Guides) připravíte kameru k akci během několika sekund. Každý náklon, každý posuv standardy je pod vaší absolutní kontrolou.
Verdikt: Intrepid 8×10 Mk4 je důkazem, že i v digitální éře lze stvořit mechanický klenot. Je lehký pro ramena, ale nekompromisní pro oko. Je to nástroj, který vám neuhýbá z cesty, ale pomáhá vám ji tvořit.
Ekologie ušlechtilých tisků: Jak zodpovědně nakládat s odpady chromu
Proč je první vypírání kritické?
Práce s historickými technikami nám dává svobodu tvořit mimo digitální svět, ale přináší i povinnost chránit prostředí, ve kterém žijeme. Většina procesů, jako je olejotisk, gumotisk, uhlotisk či bromolej, se neobejde bez zcitlivovácího roztoku na bázi dichromanů. Ty obsahují šestimocný chrom CrVI, látku vysoce toxickou a karcinogenní, která vyžaduje specifický přístup při likvidaci.
Při osvitu UV světlem dochází v citlivé vrstvě k fotochemické redukci: šestimocný chrom se mění na trojmocný CrIII, který utvrzuje želatinu a vytváří obraz. Problém nastává v místech, kam světlo nedopadlo. Tam zůstává dichroman v původní, nebezpečné formě.
Během prvního praní se veškerý tento nereagovaný šestimocný chrom vyplavuje do vody. Pro představu: jedna dávka 6 ml 3% roztoku pro tisk 25 X 35 cm obsahuje 63,6 mg CrVI . Aby tato „trocha“ vody splnila zákonné limity pro vypouštění do kanalizace 0,05 mg/l, musela by se zředit v neuvěřitelných 1 272 litrech čisté vody.
Návod na likvidaci: Cesta od toxicity k bezpečnému kalu
Namísto vylévání kontaminované vody do odpadu postupujeme metodou redukce a následného srážení. Cílem je převést všechen rozpuštěný chrom do pevné formy (kalu), kterou lze snadno oddělit.
Prvním krokem je úprava pH vody z prvního praní na hodnotu pod 3 pomocí octa nebo pár kapek zředěné kyseliny sírové. Následně přidáme přebytek hydrogensiřičitanu sodného cca 0,5 – 1 g na jeden tisk.
Vizuální kontrola: Roztok změní barvu z oranžové/žluté na čirou zelenou. V tuto chvíli je již všechen chrom v méně toxické formě CrIII
2. Srážení a filtrace (Fyzické odstranění)
Samotný trojmocný chrom je v kyselé vodě stále rozpuštěn. Abychom ho odstranili, musíme pH zvýšit na 8,5 až 9 přidáním sody (uhličitanu sodného).
Voda se zakalí a vytvoří se zelené vločky hydroxidu chromitého.
Po usazení (dekantaci) získáte čirou vodu a na dně cca 126 mg zeleného kalu.
Krok
Činnost
Chemikálie
Kontrola
Příprava
Sběr první prací vody
–
Plastová nádoba
Okyselení
Úprava prostředí
Ocet /H2SO4
pH < 3
Redukce
Přeměna CrVI na CrIII
Hydrogensiřičitan sodný
Zelená barva
Srážení
Neutralizace
Soda
pH 8,5–9
Likvidace
Oddělení kalu
Filtrace / Usazení
Sběrný dvůr
Bezpečnost a zdroje
Při redukci se může uvolňovat dráždivý oxid siřičitý SO2, proto pracujte v dobře větraném prostoru. Vždy používejte rukavice a ochranné brýle.
Pro nákup potřebných chemikálií (hydrogensiřičitan, kyseliny, soda) lze využít odborné dodavatele, jako jsou Lach-Ner nebo Penta s.r.o.. Nashromážděný zelený kal odevzdávejte jako nebezpečný odpad pod kódem 09 01 13.
Nejjednodušší cestou pro filmovou inverzi je Fomapan R-100 procesní set.
Co v něm je: Obsahuje všechno od první vývojky přes bělidlo až po ustalovač.
Výhoda: Je to vyladěné přesně na Fomapan 100. Bělidlo v tomto setu je na bázi manganistanu, ale v prášku (hydrogensíran sodný místo tekuté kyseliny), což je bezpečnější pro posílání poštou.
Nevýhoda: Cena je vyšší, než když si mícháš vlastní vývojku a bělidlo 1:1.
Tohle je mezi fanoušky inverze považováno za „Rolls-Royce“. Italové z Bellini Foto namíchali set, který je velmi robustní.
Co v něm je: 4 koncentráty (1. vývojka, bělič, čistící roztok, 2. vývojka).
Bělič: Používají dichroman, což je sice „ekologické peklo“, ale pro emulzi je to ta nejšetrnější věc pod sluncem. Emulze se netrhá a stíny jsou hluboké jako noc.
Kapacita: Set vyvolá cca 12 filmů.
Verdikt: Pokud chcete z Fomapanu 100 dostat maximum bez rizika, že se manganistanem „prokouše“ emulze, Bellini je jasná volba.
3. Německá preciznost: ADOX Scala Reversal Kit (Fotoimpex)
Fotoimpex v Berlíně vzkřísil legendární proces Scala. Jejich set je moderní a velmi stabilní.
Inovace: Používají bělidlo na bázi manganistanu, ale mají ho stabilizované tak, aby vydrželo déle než naše domácí směsi.
První vývojka: Je velmi silná, navržená tak, aby „vytáhla“ detaily i z velmi kontrastních scén.
Použití: Skvěle funguje nejen na Adox Scala, ale i na tvůj Fomapan 100 nebo dokonce na staré zásoby Agfa filmů.
První vývojka: Použijeme silnou pozitivní vývojku (např. Foma GD-L nebo Tetenal Dokumol).
Bělič a Čistič: Sada pro inverzní zpracování černobílých filmů (např. Foma Reversal Kit).
Druhá vývojka: Stejná jako první.
Výhoda: Zaručená čistota chemikálií a standardizované výsledky.
2. Linie: Kombinovaná cesta (Hybrid)
Zde využijeme to, co už v temné komoře máte, a doplníme to jen o specifickou chemii.
První vývojka:receptura „C“ nebo Kodak D-72 případně komerční Foma GD-L Abychom ale dosáhli čistých světel, můžeme přidat protizávojící látku (např. Benzotriazol) případně rozpouštědla halogenidů (Thiosíran sodný – cca 2g/l), aby stíny nebyly „zazděné“. Zpravidla tyto přídavky nejsou nutné.
Bělič: Míchaný (manganistanový nebo dichromanový – viz 3. linie).
Vyčištění
Druhá vývojka: Běžná komerční vývojka pro papíry.
3. Linie: Plně míchaná (Alchymie)
Tato cesta nabízí absolutní kontrolu nad kontrastem a tonalitou.
Použij vývojku „C“ (nebo D-72). Zde vzniká negativní obraz. Vyvolávej do úplného prokreslení.
2.
Praní
30-60 sekund
Důležité pro zastavení vyvolávání a ochranu bělící lázně.
3.
Bělení
2–5 minut
Lázeň s dichromanem (nebo manganistanem). Odstraňuje vyvolané kovové stříbro.
4.
Praní
30-60 sekund
Odstranění zbytků běliče z podložky a emulze.
5.
Čištění / Vypírač
2 minuty
Odstraňuje zabarvení po bělení.
6.
Praní
30-60 sekund
Kritické pro odstranění zbytků vypírače před osvitem.
7.
Sekundární osvit
2–4 minuty
Na světle (100W žárovka). Papír musí být pod vodou, bez bublin.
8.
Druhé vyvolání
3 minuty
Vývojka „G“. Zde vzniká pozitiv.
9.
Praní / Přerušovač
1 minuta
Rychlé zastavení procesu před ustálením.
10.
Ustálení
2–3 minuty
Klasický kyselý ustalovač.
11.
Závěrečné praní
10–20 minut
Dle typu papíru (RC podložka kratší, Baryt delší čas).
Bělič: Míchaný (manganistanový, dichromanový nebo peroxidový).
Manganistanový
Láhev
Název
Jak ji namíchat (na 1000 ml)
Zásoba A
Manganistan 4‰
4g KMnO4 + doplnit H2O do 1000 ml
Zásoba B
**Kyselina sírová (pracovní)
200 ml 10% H2SO4 + 800 ml H2O.
Přepočet pro Manganistanový bělič
**V receptu na zásobní roztok B (10% kyselina je bezpečnější manipulace) použij:
270 ml akumulátorové kyseliny doplněné vodou do 1000 ml. 1 litr 10% kyseliny z akumulátorové z (37%), použij tento poměr: 730 ml vody 270 ml akumulátorové kyseliny (37%)
Recept pro Zásobní láhev B (z H2SO4 37% kyseliny)
Na přípravu 1 litru zásobního roztoku B pro systém 1:1 použij:
947 ml destilované vody
53 ml akumulátorové kyseliny (37% H2SO4)
Recept pro Zásobní láhev B (z koncentrované H2SO4 98%)
Na přípravu 1 litru zásobního roztoku B pro systém 1:1 použij:
980 ml destilované vody
20 ml koncentrované kyseliny sírové (H2SO4 98 %)
Pracovní roztok běliče
Vezmeš stejný díl z láhve A a stejný díl z láhve B.
Potřebujete půl litru běliče? Smícháš 250 ml A + 250 ml B.
Potřebujete litr běliče? Smícháš 500 ml A + 500 ml B.
Výsledek: Máte v misce přesně to, co Ilford i Foma doporučují – ideální koncentraci, která bělí rychle, ale je šetrná k emulzi.
POZOR: PRACOVNÍ ROZTOK JE NESTÁLÝ NEPŘIPRAVOVAT DO ZÁSOBY
Technický postup:
Následný krok: Po tomto běliči je naprosto nezbytná čistící lázeň se siřičitanem sodným. Ta hnědý MnO2 rozpustí a zanechá čistou bílou podložku.
Míchání: Nejdříve rozpusťí krystalky KMnO4 v roztoku A. Musí být dokonale rozpuštěné, jinak hrozí drobné černé tečky na emulzi (místní pře-bělení).
Doba působení: Obvykle 2–4 minuty při 20 °C. Papír by měl ztratit veškeré stříbrné zčernání a zůstane na něm hnědý obraz tvořený oxidem manganičitým (MnO2).
Životnost: Pracovní roztok (smíchaný A+B) používej ihned a po skončení práce ho zlikviduj. Jakmile začne hnědnout nebo se v něm tvoří sraženiny, je neúčinný.
Dichromanový
Složka
Množství na 1000 ml
Voda (destilovaná je lepší)
750 ml
Dichroman draselný (K2Cr2O7)
9,5 g
*Kyselina sírová koncentrovaná H2SO4
12 ml
Voda do celkového objemu
1000 ml
*lze nahradit akumulátorovou
V receptu je 12 ml koncentrované (96%) nebo 120 ml 10% kyseliny. Pokud máte akumulátorovou (37%), použijte:
31 ml akumulátorové kyseliny na 1 litr bělící lázně.
Náhrada kyseliny sírové (H2SO4}
Náhrada tekuté kyseliny sírové (H2SO4} pevným hydrogensíranem sodným (NaHSO4} je v domácí temné komoře velmi rozumný krok. Je to bezpečnější pro manipulaci, lépe se to skladuje a výsledek v inverzním procesu je prakticky identický.
Zde jsou osvědčené poměry pro fotografické účely:
Základní přepočet
Pro běžné fotografické recepty (zejména běliče pro inverzi) platí toto pravidlo:
1 ml koncentrované kyseliny sírové (96–98%) = 5 g hydrogensíranu sodného (v krystalické formě).
Tento poměr zajišťuje dostatečnou aciditu roztoku pro správnou funkci bělící lázně, ať už používáš manganistan, nebo dichroman. Tato chemie je dosažitelná jako bazénová chemie pH-.
Bělič na bázi peroxidu vodíku (H2O2)
Bělič na bázi peroxidu vodíku (H2O2) je mezi experimentátory velmi oblíbený, protože je ekologický, nezanechává skvrny (na rozdíl od manganistanu) a není toxický jako dichroman.
Má však svá specifika – peroxid je v podstatě „řízená exploze“ pro stříbro i emulzi.
Zde je receptura využívající hydrogensíran sodný :
Receptura na peroxidový bělič
Tento bělič funguje na principu rozpuštění kovového stříbra v kyselém prostředí silným oxidantem.
Složka
Množství
Poznámka
Destilovaná voda
800 ml
Teplota cca 20 – 25°C
Hydrogensíran sodný (NaHSO4}
40 g
Lze nahradit 30-40g kyseliny citronové
Peroxid vodíku (H2O2) 3%
100-200 ml
Běžně dostupný v lékárně
Voda do celkového objemu
1000 ml
Pozor na koncentraci: Pokud máte technický peroxid (obvykle 30–35 %), dávkuj ho pouze 15–20 ml na litr. Je to silná žíravina!
Proč být u peroxidu opatrný?
Používání peroxidu (H2O2)v inverzním procesu má dvě úskalí :
Uvolňování kyslíku (Bublinky): Reakce mezi stříbrem a peroxidem uvolňuje plynný kyslík. Pokud je bělič příliš silný, bublinky vznikají přímo v emulzi papíru a mohou ji fyzicky potrhat nebo nadzvednout (vytvořit puchýřky).
Měknutí emulze: Peroxid v kombinaci s kyselinou emulzi silně změkčuje. Je proto dobré do první vývojky přidat trochu kamence pro vytvrzení.
Pracovní postup
Doba bělení: Obvykle 2–5 minut. Papír musí být po této fázi zcela zbaven černého stříbra – v jasném světle uvidíte jen narůžovělý nebo nažloutlý „stín“ halogenidů (budoucí pozitiv).
Praní: Mezi běličem a vyjasňovací lázní stačí krátký oplach.
Vyjasnění: I když peroxid nešpiní jako manganistan, vyjasňovací lázeň (disiřičitan sodný nebo draselný) pomůže odstranit zbytky kyseliny a zastavit proces oxidace.
Rozdíly v čistících lázních podle typu běliče
Každý typ běliče vyžaduje po svém působení specifický zásah, aby se zastavila oxidace a vyčistila emulze:
Manganistanový bělič: Vytváří hnědé skvrny oxidu manganičitého (MnO2). Zde je čistící lázeň (obvykle disiřičitan sodný) nezbytný – bez něj by obraz zůstal hnědý a nečitelný.
Dichromanový bělič: Zanechává emulzi jasně žlutou až oranžovou. Čistící lázeň (siřičitan nebo disiřičitan) odstraní toto zbarvení a zabrání dalšímu leptání stříbra.
Peroxidový bělič: Papír vypadá po bělení čistě, ale v pórech papíru a emulzi zůstávají zbytky peroxidu vodíku (H2O2) a kyseliny.
Typ běliče
Hlavní čistící (vyjasňovací) látka
Hlavní funkce v procesu
Manganistan
Disiřičitan sodný
Odstranění hnědých skvrn a zbytků manganu.
Dichroman
Siřičitan / Disiřičitan
Odstranění žlutého chromového závoje.
Peroxid
Siřičitan sodný
Chemická neutralizace a ochrana emulze.
1. Čistící lázeň pro peroxidový bělič (H2O2)
Tady nepotřebujeme odbarvovat hnědé skvrny, ale primárně neutralizovat peroxid, aby emulze nepuchýřkovala a neničila druhou vývojku
Složka
Množství
Voda (vlažná)
1000 ml
Siřičitan sodný Na2SO3
30–50 g
Doba: 2–3 minuty.
Funkce: Zastaví uvolňování kyslíku a připraví papír na alkalické prostředí druhé vývojky.
2. Čistící lázeň pro manganistanový bělič (KMnO4)
Tento recept musí být účinnější, protože musí chemicky rozpustit hnědý oxid manganičitý, který vzniká při bělení.
Složka
Množství
Voda
1000 ml
Disiřičitan draselný K2S2O5 nebo sodný
25–30 g
Doba: Dokud hnědé skvrny úplně nezmizí (obvykle 1–2 minuty).
Tip: Pokud nemáte disiřičitan, lze použít siřičitan sodný (30 g) s trochou hydrogensíranu sodného (5 g), aby byl roztok mírně kyselý – tak funguje nejlépe.
3. Čistící lázeň pro dichromanový bělič (K2Cr2O7)
Funguje podobně jako u manganistanu, odstraňuje silné žluté/oranžové zabarvení, které by jinak zůstalo v papíru.
Složka
Množství na 1000 ml
Voda (cca 20 °C)
800 ml
Siřičitan sodný Na2SO3 (bezvodý)
50 g
Voda do celkového objemu
1000 ml
Důležité poznámky k postupu:
Oplach: Mezi běličem a čistící lázní zařaď aspoň 30–60 sekund oplachu vodou. Prodloužíš tím životnost čistící lázně.
Kontrola vyčerpání: Pokud čistící lázeň u manganistanu neodbarví hněď do 2 minut, je vyčerpaná. U peroxidu je to horší – tam vyčerpání neuvidíš, proto raději měň roztok po každých 5–10 listech 18×24.
Čistota světel: Pokud by po celém procesu (po druhém vyvolání a ustálení) byla světla stále zažloutlá, můžeš zkusit do čistící lázně přidat špetku kyseliny citronové.
Po tomto osvitu následuje druhé vyvolání v běžné pozitivní vývojce „G“ nebo D-7. Pokud byste v této fázi bojovali s šedými světly, může se do vývojky přidat protizávojící látka, aby se vyčistila bílá místa. Zpravidla tohoto úkonu není potřeba.
Mezi vývojkou lázní zařaď te aspoň 30–60 sekund oplachu vodou lépe přerušovač 2% roztok kyseliny citronové. Prodloužíte tím životnost ustalovače lázně.
Sekundární osvit je kritickým momentem inverzního procesu, kdy potřebujeme učinit zbývající halogenidy stříbra (ty, které nebyly vyvolány v prvním kroku a odstraněny v běliči) schopnými vyvolání.
Zde je osvědčený postup, jak na to:
1. Kdy k osvitu přistoupit
Osvit provádějte až po dokonalém vyprání papíru z čisticí lázně (vypírače). Pokud by na papíru zůstaly zbytky dichromanu nebo siřičitanu, mohlo by dojít k nerovnoměrnému zčernání nebo vzniku skvrn. Papír musí být během osvitu pod hladinou vody nebo alespoň rovnoměrně mokrý.
2. Světelný zdroj a parametry
Cílem není „trocha světla“, ale úplná saturace. Chceme, aby byl osvit dostatečný k tomu, aby se vyvolalo všechno zbývající stříbro.
Denní světlo při práci venku například s kazetami STENOPEJKA
Zdroj: Obyčejná 100W žárovka (nebo ekvivalentní LED/denní světlo).
Vzdálenost: Přibližně 1 metr od misky.
Čas: Obvykle 2 až 4 minuty z každé strany (především z lícové). VĚTŠINOU DVĚ STAČÍ.
3. Technika provedení
V misce s vodou: Papír nechte v misce s čistou vodou. Voda zajišťuje, že papír nezačne lokálně osychat (což by změnilo citlivost).
Pohyb: Během osvitu miskou lehce pohupujte nebo hýbejte světlem, aby byl osvit dokonale rovnoměrný i v rozích.
Bubliny: Před zapnutím světla zkontrolujte, zda na emulzi nejsou vzduchové bublinky. Ty by působily jako maska a na výsledném pozitivu by zanechaly bílé tečky.
4. Na co si dát pozor
Přeexpozice nevadí: Na rozdíl od prvního osvitu ve kameře, u sekundárního osvitu v podstatě nelze „přeexponovat“. Jakmile jsou všechny krystaly halogenidu „osvitnuty“, další světlo už nic nezmění.
Podexpozice je problém: Pokud osvítíte málo, budou stíny v pozitivu šedé a nevýrazné, protože se nevyvine maximální černá (Dmax).
Teplo: Pokud používáte silné halogenové lampy, hlídejte teplotu vody. Teplá voda může změkčit emulzi natolik, že se začne uvolňovat z podložky.
