Rodenstock Doppel Anastigmat „Eurynar“ 1:6,8 f=30cm

Tento objektiv představuje vrcholnou ukázku německé optiky z počátku 20. století. Konkrétní kus se sériovým číslem 26928 byl vyroben v letech 1905–1908 a i po více než století nabízí vynikající kresebné vlastnosti, zejména pro uživatele velkoformátových komor.

Technická specifikace a konstrukce

• Typ: Symetrický anastigmat (konstrukce Dialyt).
• Optické schéma: 4 čočky ve 4 skupinách (všechny čočky jsou odděleny vzduchem, bez tmelených ploch).
• Ohnisková vzdálenost: 300 mm.
• Světelnost: f/6,8.
• Charakteristika: Díky absenci tmelu a symetrii vykazuje objektiv minimální zkreslení a velmi vysokou ostrost. Absence moderních antireflexních vrstev dodává snímkům specifický dobový kontrast a jemný přenos polotónů.

Obrazový kruh a pokrytí

Eurynar se světelností 6,8 disponuje úhlem záběru přibližně 60° až 70° (v závislosti na zaclonění).

• Pro formát 24×30 cm: Při ohnisku 300 mm činí průměr obrazového kruhu při pracovním zaclonění cca 420 mm. To s přehledem pokrývá formát 24×30 cm (diagonála 385 mm) a poskytuje dostatečnou rezervu pro korekce standardami kamery.
• Využití: Ideální pro portrétní i technickou fotografii na velmi velké formáty.

Unikátní clonová stupnice

Objektiv je osazen historickou „starou německou“ řadou clon, která vychází z jiného matematického základu než dnešní standard. Přestože čísla vypadají neobvykle, rozestupy mezi nimi odpovídají přesně 1 EV (dvojnásobek/polovina světla), s výjimkou počáteční světelnosti.

Praktické poznatky

Při použití na komoře formátu 24×30 cm (v mém případě s datací 1941) se objektiv projevuje jako nekompromisní pracovní nástroj. Clona 62 umožňuje dosáhnout extrémní hloubky ostrosti, která je u takto velkého formátu nezbytná, zatímco symetrická konstrukce zaručuje rovnou obrazovou rovinu až do rohů matnice.

Lze Eurynar „půlit“?

Technicky vzato ano, oba optické bloky (přední i zadní) lze samostatně vyšroubovat a používat, ale s důležitými výhradami:

• Změna ohniska: Pokud se použije pouze jeden člen (zpravidla ten zadní, ponechaný za clonou), ohnisková vzdálenost se prodlouží přibližně na 1,75× až 2× původní délky. U 30cm verze se tak dostane na cca 530–600 mm.
• Optická kvalita: Na rozdíl od tmelených objektivů (typu Dagor) není Eurynar konstruován tak, aby jeho poloviny byly korigovány samostatně. Při použití jedné poloviny se naplno projeví optické vady (předně sférická aberace a koma).
• Výsledek: Obraz je velmi měkký, postrádá kritickou ostrost a má silnou tendenci k „halování“ (přezáření) světel.
• Světelnost: Při použití jedné poloviny je nutné přepočítat clonovou stupnici. Reálná světelnost jednoho členu klesne zhruba o dvě clonová čísla (např. z 6,8 na cca f/13).

Verdikt pro praxi: Eurynar není „pravý“ kombinovatelný objektiv. Pokud ho „půlíš“, získáte sice extrémně dlouhé ohnisko, ale za cenu soft-focus (měkkého) efektu. To může být zajímavé pro piktorialistické portréty, ale pro technicky precizní kresbu, na kterou jsme u Eurynaru zvyklý, je nutné používat oba členy společně.

Carl Zeiss Jena Satz-Anastigmat (Protar VII)

Tato stránka je věnována jedné z nejvýznamnějších konstrukcí v historii optiky – sádkovému anastigmatu od firmy Carl Zeiss Jena. Moje konkrétní sada sestává ze tří členům. Čísla v rozmezí 7 500 až 10 000 odpovídají právě roku 1894., což ji řadí k pionýrským kusům této řady (ještě před oficiálním zavedením obchodního názvu Protar). Tento typ objektivu (nejprve pod názvem Anastigmat, později Protar) se v Jeně vyráběl neuvěřitelných téměř 50 let. Zajímavost k této sadě. V roce 1894, kdy sádky pravděpodobně vznikly, byla optika stále ještě „ruční prací“ špičkových mistrů v Jeně. To, že mají sádky různá čísla (9170 a 9182 jsou blízko sebe, 9480 je o něco dál), je u těchto sad naprosto běžné – fotografové si sady často sestavovali nebo doplňovali postupně podle toho, jaká ohniska potřebovali.

ZOBRAZENÍ OBJEKTIVU

V 80.–90. letech 19. století se v Jeně spojily tři zásadní osobnosti:

• Carl Zeiss – průmyslová výroba přesné optiky
• Ernst Abbe – matematická teorie zobrazování
• Otto Schott – nové optické sklo s přesně definovanými vlastnostmi

Tato kombinace umožnila Zeissu jako prvnímu na světě přesně vypočítat a vyrobit objektivy s korigovanými vadami, nikoli je jen empiricky ladit.

„Stručné shrnutí: Fotografické objektivy Carl Zeiss z Jeny patří k nejvlivnějším konstrukcím v historii fotografie. Vznikly díky spolupráci Carla Zeisse, Ernsta Abbeho a Otta Schotta a od 90. let 19. století nastavily nová měřítka v ostrosti, korekci optických vad a průmyslové preciznosti.“

Na scénu přichází další významná osobnost firmy, otec tohoto objektivu Paul Rudolph. Před Rudolphem museli fotografové volit: buď mít objektiv světelný, ale s rozmazanými kraji (Petzval), nebo mít obraz ostrý až do krajů, ale velmi tmavý (Aplanát). Paul Rudolph tento problém vyřešil matematicky. Pod záštitou Ernsta Abbeho v Jeně využil nově vyvinutá barytová skla od firmy Schott. V roce 1890 vypočítal první Anastigmat. Byl to první objektiv na světě, který dokázal zkorigovat astigmatismus i zakřivení pole zároveň.

Historický kontext

Objektivy (sádky) s výrobními čísly 9182 (385 mm), 9480 (320 mm) a 9170 (250 mm) představují vrcholnou éru „mosazné“ optiky. Každý člen je samostatně korigovaný anastigmat složený ze čtyř tmelených čoček. Jejich variabilita umožňuje fotografovi měnit ohniskovou vzdálenost pouhou výměnou nebo kombinací předního a zadního členu v tubusu.

Kombinace dvou členů dávala nové ohnisko (podle vzorce 1/f = 1/f1 + 1/f2)

Hodnota (Cena dobová)

• 1. Dobová nomenklatura a „Protar“
• V katalogu z roku 1891 se čočky ještě nejmenovaly „Protar“. Byly uváděny jako „Anastigmat-Linse Serie VII“. Název Protar byl zaveden až později (kolem roku 1900), aby se Zeiss odlišil od konkurence (Goerz, Voigtländer), která začala termín „anastigmat“ používat jako obecné označení pro nový typ korigovaných objektivů. Fakt, že je na objímkách vyryto „Anastigmat“, je přímým důkazem, že pocházejí z té úplně první, „před-protarovské“ éry.
• 2. Konstrukční unikátnost (4 čočky v jednom)
• Dobové texty zdůrazňovaly, že Serie VII je revoluční v tom, že jeden každý člen je složen ze čtyř stmelených čoček.
• V tehdejších katalozích Zeiss uváděl: „Každý jednotlivý člen Serie VII je sám o sobě plnohodnotným anastigmatem, což u starších konstrukcí (např. Serie VI) nebylo možné.“
• To byl hlavní prodejní argument pro „Satz-Anastigmat“ (sádkový anastigmat) – fotograf mohl v jedné brašně nosit několik čoček a skládat z nich různé kombinace, což nahradilo celou sadu samostatných objektivů.
• 3. „Extrémní“ obrazový úhel (85°)
• V písemnostech z roku 1893 se u Serie VII uvádí úhel záběru 85° při zaclonění (přibližně na 8 mm / f/22).
• Katalogy tehdy varovaly, že při plně otevřené cloně je pole ostrosti menší, ale pro krajináře a architekty šlo o „zázračný“ nástroj, protože jim dovoloval používat velké posuvy standard na kamerách, aniž by došlo k vinětaci (černým rohům).
• 4. Doporučení pro montáž (Zadní vs. Přední)
• Dobové návody Zeiss výslovně doporučovaly:
• Při použití jedné samostatné čočky ji vždy šroubovat za clonu (do zadní části tubusu). Tvrdili, že takto dosahuje objektiv nejlepší korekce zkreslení a roviny ostrosti.
• Při kombinaci dvou různých ohnisek se doporučovalo dát to delší ohnisko dopředu a kratší dozadu.
• 5. Cena v kontextu doby
• V ceníku z 90. let 19. století stála jedna tato čočka (např. 320 mm) přibližně 75 až 90 zlatých marek. Pro představu:
• Celá sada (Satz) v pouzdře stála kolem 300 marek.
• V té době stál 1 kg chleba cca 0,25 marky a průměrný dělník vydělával kolem 80–100 marek měsíčně. Tato optika tedy byla investicí na úrovni dnešních špičkových digitálních systémů.
• V době výroby (cca 1894): Celá sada ve pouzdře s mosazným tubusem se prodávala za cca 250–300 marek, což byla v té době měsíční mzda vysoce postaveného úředníka.
• 6. „Univerzální objektiv“
• V dobové reklamě Zeiss označoval tyto sady jako „Universal-Objektiv pro cestující fotografy“. Argumentem bylo, že díky kombinacím (ohniska 140, 152, 175, 250, 320 a 385 mm) má fotograf v podstatě 6 objektivů v jednom těle, což dramaticky snižovalo váhu vybavení na cestách do hor nebo exotických krajin.

Intrepid 8×10: Moderní ikona velkoformátové fotografie

Britská společnost Intrepid Camera Co. z Brightonu způsobila v analogovém světě malou revoluci. Jejich mise byla jasná: vzít tradiční, těžkopádný formát 8×10 a udělat z něj nástroj, který je lehký, dostupný a technicky precizní. Výsledkem je řada kamer, které umožňují fotografovat na obří negativy i v místech, kam byste se s dvacetikilovým kufrem nikdy nevydali.

Cesta k dokonalosti: Historie a verze

Vývoj kamery Intrepid 8×10 probíhal v několika klíčových vlnách, přičemž každá generace reagovala na zpětnou vazbu fotografů z celého světa.

Zaměřeno na: Intrepid 8×10 Mark II

Verze Mk2 je v komunitě považována za nejdůležitější model historie Intrepidu. Právě zde se kamera definitivně zbavila „dětských nemocí“ a stala se plnohodnotným pracovním nástrojem.

Revoluce jménem eloxovaný hliník

Největší změnou oproti první verzi bylo nahrazení dřevěné základny deskou z eloxovaného hliníku. Tato úprava přinesla tři zásadní výhody:

1. Absolutní tuhost: Kamera se nekroutí ani při použití těžkých portrétních objektivů.
2. Odolnost v terénu: Eloxovaný povrch je extrémně tvrdý, nekoroduje a odolává poškrábání.
3. Stabilita za každého počasí: Hliník nepohlcuje vlhkost, takže základna zůstává rozměrově stálá v mlze i na přímém slunci.

Technické parametry Mk2

• Hmotnost: Pouhých 2,5 kg (jedna z nejlehčích 8×10 kamer na trhu).
• Měch: Rozsah 100 mm až 510 mm (podpora pro širokoúhlá i teleobjektivová skla).
• Objektivové destičky: Standard Sinar (rozměr 140 x 140mm).
• Pohyby (Movements):
  • Přední standarda: Tilt (náklon), Swing (natočení), Rise/Fall (posun).
  • Zadní standarda: Tilt a Swing pro precizní kontrolu roviny ostrosti.
  • Maximální přední náklon a posun: +70 mm / -60 mm
    Maximální přední posun: +/- 30 mm
    Maximální náklon vpředu: +/- 50º
    Maximální přední náklon: +/- 50º
    Náklon zadní standaty: – 35º / + 90º

Praktické využití v moderní fotografii

Intrepid 8×10 Mk2 je ideálním strojem pro ty, kteří vyžadují nekompromisní rozlišení. Velký negativ o rozměrech cca 20 x 25 cm poskytuje detaily, které digitální snímače teprve začínají dohánět.

Intrepid 8×10 Mk4: Zhmotnělá dokonalost velkého formátu

Když se řekne 8×10, většině fotografů se vybaví těžké dřevěné bedny nebo monstrózní kovové ateliérové přístroje. Pak ale přišla čtvrtá generace Intrepidu a pravidla hry se definitivně změnila. Mk4 není jen evoluce; je to vyznání lásky k analogové fotografii v její nejčistší a nejpraktičtější podobě.

Tělo z kovu a duše z břízy

Základem všeho je precizně opracovaný eloxovaný hliník. Tato základna dává kameře nevídanou stabilitu a tuhost, kterou byste u přístroje vážícího necelá tři kila nečekali. Eloxovaný povrch není jen elegantní na pohled – je tvrdý jako safír, odolný proti poškrábání a v terénu vás nikdy nezradí. Žádné kroucení vlivem vlhkosti, žádné vibrace. Jen čistá, neochvějná rovina.

Tanec s páčkou: Revoluční Bail Back

Skutečné kouzlo Mk4 se ale odehrává vzadu. Zapomeňte na zápas s tuhými pružinami při vkládání těžkých kazet, kdy se vám pod rukama chvěje celý stativ.

Systém Bail Back je vysvobozením. Stačí lehký pohyb páčkou a matnice se s aristokratickou elegancí odklopí. Kazeta vklouzne na své místo bez odporu, bez násilí a hlavně – bez pohnutí kamerou. Je to ten moment, kdy se můžete plně soustředit na scénu, a ne na mechanický souboj s přístrojem. Vaše kompozice zůstane přesně tam, kde jste ji chtěli mít.

Preciznost v každém milimetru

Vřetenové ostření (Lead screw focusing ) u Mk4 je jemné a plynulé jako u těch nejdražších technických kamer. Spolu s novými ryskami pro nulové nastavení (Zeroing Guides) připravíte kameru k akci během několika sekund. Každý náklon, každý posuv standardy je pod vaší absolutní kontrolou.

Verdikt: Intrepid 8×10 Mk4 je důkazem, že i v digitální éře lze stvořit mechanický klenot. Je lehký pro ramena, ale nekompromisní pro oko. Je to nástroj, který vám neuhýbá z cesty, ale pomáhá vám ji tvořit.