Zkrácený popis metody

Slaný proces je historicky první kopírovací proces založený na citlivosti halogenidových solích stříbra ke světlu. Používal ho již Talbot v roce 1839. Způsob fotografie zvaný kalotypie (= krásný obrázek) byl již způsobem negativ-pozitiv a měl tedy dvě fáze: Za prvé zhotovení papírového negativu a za druhé jeho překopírování v papírový pozitiv. Kalotypie byla používána nejvíce v letech 1840 až 1855 souběžně s daguerrotypií, proti níž měla výhodu, že umožňovala zhotovit z negativu více obrázků. Použijeme-li název kalotypie, je tím míněn proces jako celek, tedy jak zhotovení negativu, tak i jeho překopírování slaným procesem v pozitiv.

Podrobný popis

Galerie

Zkrácený popis metody

Olejotisk (olejový tisk, anglicky oilprint, německy Öldruck) patří mezi techniky ušlechtilých fotografických tisků založených na užití chromované želatiny. Tuto techniku vynalezl G. E. H. Rawlins v roce 1904. Název procesu je odvozen od toho, že barvení obrazu se provádí mastnou olejovou barvou. Využívá citlivosti dvojchromanových solí ke světlu a utvrzování želatiny produkty fotolytického rozkladu těchto solí. Stejného základu je využíváno v celé skupině ušlechtilých tisků – uhlotisku, bromolejotisku a gumotisku, který používá arabskou gumu. V době rozmachu olejotisku a bromolejotisku vyvrcholil secesní piktorialismus a fotografický impresionismus. Ze všech ušlechtilých tisků umožňuje olejotisk nejvýraznější ovlivnění výsledku a také dává nejvíce možností k dosažení výsledku ovlivněného představami autora pomocí mechanických zásahů při nanášení barvy. Olejotisk dobře poznáme podle tahů a stop štětin štětce. Protože želatinový reliéf rychle schne a nanášení barvy se musí provádět rychle, nebývají olejotisky větší než 30 x 24 cm (větší obrazy neumožňují dokonalé propracování, protože reliéf při nanášení barvy rychle vysychá).
Umělecké možnosti olejotisku a možnost vlastního tvůrčího přístupu lákaly mnoho fotografů, takže olejotisk se stal po roce 1907 nejužívanější technikou ušlechtilých fotografických tisků.

Popis metody

Galerie

Olejotisk - portrét

4 Fotky

Olejotisk - krajina

4 Fotky

Zkrácený popis metody

Přímo kopírující proces, který má relativně velmi jednoduchý chemický základ, není složitý ani pracný a je možno jej provádět snadno i v jednoduchých podmínkách, je proces nazývaný v anglicky psané literatuře Van Dyke Brownprint nebo Sepiaprint (někdy jenom Van Dyke nebo Brownpint). Principem patří do kopírovacích procesů založených na citlivosti železitých solí ke světlu. Zcitlivovací roztok obsahuje citran železitoamonný, dusičnan stříbrný a kyselinu vinnou. Základní princip popsal již John Hershel v souvislosti s Argentotypií, Kyanotypií a Chrysotypií v roce 1842, podrobněji jej a ale propracoval až Dr. Nicol, který jej nechal patentovat jako Kallitypii v r. 1889.

Podrobný popis

Galerie

Van Dyke

10 Fotky

Zkrácený popis metody

Nezaměňujme ovšem kallitypií s kalotypii. Kallitypie je kopírující proces založený na citlivosti železitých solí ke světlu ( za jeden ze způsobů kallitypie je někdy považován i příbuzný proces Van Dyke). Kalotypie proces, který používal Talbot v roce 1839. Způsob fotografie zvaný kalotypie (= krásný obrázek) byl již způsobem negativ-pozitiv a měl tedy dvě fáze: Za prvé zhotovení papírového negativu a za druhé jeho překopírování v papírový pozitiv.
Roku 1889 W. W. J. Nicol patentoval postup založený na kombinaci železa-stříbra. Je všeobecně považován za vynálezce kallitypie. Kallitypie je proces založený na použití solí stříbra a železa. Tento proces obsahuje obraz v papírovině a je procesem, který obraz dotváří pomocí vývojky, na rozdíl od ostatních, kde vyvolání probíhá ve vodě. Procesy, které jsou založené na citlivých železitých nebo stříbrných solích (kallitypie, VanDyke, argyrotypie, kyanotypie). Umožňuje právě kallitypie řízení kontrastu a barevného ovládání výsledného obrazu prostřednictvím vývojky i prostřednictvím tónování.

Popis metody

Zkrácený popis metody

Cyanotipe – kyanotypie, kyanografie, modrotisk – kopírovací metoda, dříve používaná k rozmnožování průsvitných plánů a výkresů, vynalezená roku 1842. Používá se železitých solí některých organických kyselin citlivých na světlo. Světelný zdroj musí obsahovat značný podíl ultrafialového záření, při němž vzniká intenzívní zabarvení. Z pozitivní kopírovací předlohy vzniká negativní obraz: bílé čáry v modré ploše.Takto byla
průmyslově využita. Původní určení bylo pro kopírování obrazu.

Popis metody

Galerie

Kyanotypie

6 Fotky