Magnola

Magnola 13 × 18 cm: Technický standard Meopta Přerov

Magnola je profesionální celokovová komora, konstruovaná jako univerzální nástroj pro vědeckou, technickou, kriminalistickou i uměleckou fotografii. Díky trojitému výtahu a rozsáhlým možnostem přestavení standard (restituce obrazu) představuje tento přístroj vrchol české jemné mechaniky 50. let.

Technická specifikace (dle tovární dokumentace 1955)

ParametrOficiální údaj Meopta
KonstrukceCelokovové tělo z lehkých slitin, polep kůží, vypalovací lak
Základní formát13 × 18 cm (na matnici vyznačen rozměr 9 × 12 cm)
Váha3,65 kg
Rozměry (složený)240 × 225 × 95 mm
Maximální délka výtahu590 mm (měřeno od desky k matnici při plném výtahu)
ZaostřováníHrubé (ruční nastavení výtahu) a jemné (točítkem s aretací)
LibelyDvě (orientační na tělese, křížová uvnitř víka)
ZávěrkaMagnitax (časy B, T, 1 s až 1/100 s)

Mechanické možnosti a pohyby (Restituce)

Magnola nabízí precizní kontrolu nad perspektivou a hloubkou ostrosti, což je nezbytné pro architekturu a technickou fotografii:

  • Přední standarda (nosič objektivu):
    • Vertikální posuv: 65 mm.
    • Horizontální posuv: ± 30 mm.
    • Náklon (tilt): 20° vpřed i vzad.
    • Otáčení (swing): Kolem svislé osy o značný úhel.
  • Zadní standarda (matnice):
    • Plně otočná kolem optické osy.
    • Naklápění do libovolné šikmé polohy s aretací šrouby.
  • Měch: Kožený, vybavený odpérovacími držáky, které zabraňují stínění paprsků (vinětaci) při malém výtahu.

Optický systém

Přístroj byl navržen jako systémový s možností rychlé výměny objektivů na destičkách:

  • Základní objektiv: Belar 1 : 4,5 / 210 mm (v závěrce Magnitax).
  • Širokoúhlý objektiv: Largor 1 : 6,8 / 135 mm (v závěrce Prontor II).

Příslušenství a vložky

Magnola je velmi flexibilní díky systému vložek do plechových kazet 13 × 18 cm, které umožňují použití:

  • Desek i plochých filmů formátu 9 × 12 cm.
  • Desek i plochých filmů formátu 10 × 15 cm.
  • Filtrů o průměrech 62 mm a 38 mm (žlutý G 2, zelený GR).

Magnifax 4

PŘEHLED GENERACÍ A MECHANIKY POSUVU

Magnifaxy mají dlouhou a trochu klikatou evoluci, ale základní časová osa se dá shrnout poměrně přesně. Tohle je stručný, faktický přehled výroby jednotlivých generací :

Magnifax 1 — cca 1949–1953 Raný poválečný model, ještě silně navazující na konstrukce Optikotechny. Litinová základna, kulatá hlava, tři vodicí tyče, posuv třením.

Magnifax 2 — cca 1954–1963 Poslední generace se šikmým vedením. Tři vodicí tyče, posuv třením, robustní tělo. Typický zvětšovák pro 50. léta.

Magnifax 3 — cca 1965–1973 Přechod na kolmou ocelovou trubku a třecí třmen místo hřebenu. Plynulý chod, modernější vzhled. (3a pokračuje do konce 70. let s drobnými úpravami.)

Magnifax 3A — cca 1974–1980 Vylepšená trojka, stále třecí třmen a vyskytuje se i s hřebenem, stále kulatá trubka. Lepší držení geometrie, pevnější hlava.

Magnifax 4 — cca 1980–1990 Návrat k hřebenu, tentokrát v profilovaném sloupu. Připraveno na těžké hlavy (Color 3, Meograde). Konstrukčně největší skok od dob dvojky.

Magnifax 4A — cca 1990–2000+ Finální evoluce. Mechanicky dotažený model, přesnější chod, lepší ochrana hřebenu, kompatibilita s moderními hlavami.

Meopta Magnifax 4: Přerovský monument v profesionální komoře

Magnifax 4 neochvějnou stráží v temné komoře. Tento přístroj představuje technologický vrchol produkce přerovské Meopty. Byl zkonstruován pro náročné profesionály, kteří vyžadují absolutní stabilitu, modularitu a geometrickou přesnost při práci s negativy až do formátu 6,5 × 9 cm.

ParametrSpecifikacePoznámka
Maximální formát negativu6,5 × 9 cmOd kinofilmu po svitek 6×9
Hmotnost (komplet)cca 18 kgPoctivé železo, žádný plast
Typ sloupuSvislý (vertikální)Masivní profil pro nulové vibrace
Výška sloupu1100 mmPro obří zvětšeniny přímo na desku
Zdroj světlaModulární hlavyKondenzor, Meograde nebo Meocolor
Pohyby hlavyScheimpflugův principNáklon objektivové roviny i celé hlavy

Konstrukční přednosti: Síla vertikály

1. Svislý sloup – stabilita bez kompromisů

Na rozdíl od menších řad s šikmým sloupem sází Magnifax 4 na masivní vertikální sloup s ozubeným hřebenem. Tato konstrukce zaručuje, že optická osa zůstává vždy dokonale kolmá k základně, což je u tvých precizních negativů vyvolaných na maximální ostrost naprosto klíčové.

2. Scheimpflug a geometrie

Magnifax 4 umožňuje náklon objektivové roviny. To je „vysoká škola“ temné komory, která ti dovoluje korigovat sbíhavé linie (kácející se svislice) přímo při procesu zvětšování, aniž bys ztratil ostrost v celé ploše snímku.

3. Modulární hlavy

  • Kondenzorová: Pro krystalickou brilanci a mikrokontrast.
  • Difuzní (Meograde/Meocolor): Pro plynulou práci s multigradačními papíry. Výměna je blesková, což umožňuje operativně měnit charakter fotografii.

Magnitarus

Herkules a Magnitarus: Těžké váhy z Přerova do temných komor

Když pracujete s velkým formátem, běžný zvětšovák nestačí. Potřebujete stroj, který se pod vahou obřích kondenzorů neprohne a který dokáže prosvítit i hutné negativy. V historii přerovské Optikotechny a pozdější Meopty najdeme stroje, které tato kritéria splňovaly beze zbytku.

ModelMax. formát negativuVýrobceHlavní rysy
Herkules18 x 24 cmMeoptaPředválečný obr, litinová konstrukce.
Magnitarus 10×1510 x 15 cmMeoptaKompaktní profi stroj pro 9×12 a 10×15.
Magnitarus 13×1813 x 18 cmMeoptaStandard pro profi ateliéry, extrémní stabilita.
Magnitarus 18×2418 x 24 cmMeoptaVzácný nástupce Goliáše pro největší plochy.
Ametyst18 x 24 cmMeoptaKombinovaný zvětšovací a repro přístroj.

Rodina Magnitarus: Profesionální standard

Magnitarus nebyl jen jeden přístroj, ale celá řada, která pokrývala potřeby náročných ateliérů, vědeckých pracovišť a reprodukčních studií.

Magnitarus 10×15

Velmi oblíbený mezistupeň. Zatímco amatéři končili u Magnifaxu (6×9), profesionálové pro své pohlednicové formáty a negativy 9×12 volili tento model. Je to robustní stroj, který už nabízí stabilitu velkého formátu, ale stále se vejde do standardní komory.

Magnitarus 13×18

Skutečný dříč profesionálních ateliérů. Jeho dvojitý vertikální sloup je legendární – ani při největším výtahu hlavy nedocházelo k vibracím. Obří kondenzory a výkonné světelné zdroje z něj dělaly nástroj pro nekompromisní kvalitu.

Časová osa výroby: Od poválečné obnovy po éru normalizace

Magnitarus 13×18 nebyl záležitostí jedné krátké série, ale držel se v produkci několik desetiletí díky své nenahraditelnosti v profesionální sféře.

  • Zahájení výroby: Koncem 40. let 20. století (přibližně 1948–1949). V této době Meopta (vzniklá znárodněním a sloučením Optikotechny a dalších firem) přebírala předválečné know-how a transformovala starší modely do modernější řady Magnitarus.
  • Zlatá éra: 50. a 60. léta. V tomto období byl Magnitarus 13×18 na vrcholu. Byl povinnou výbavou každého krajského komunálního podniku „Fotografia“, vědeckých ústavů a tiskáren. Většina kusů, které dnes potkáš v bazarech nebo sbírkách, pochází právě z této doby.
  • Ukončení výroby: Produkce byla postupně tlumena v průběhu 70. let. S nástupem modernějších technologií a postupným přechodem na menší formáty (středoformát 6×6 a 6×9) v běžné praxi začal Magnitarus ustupovat. V katalozích Meopty se však jako speciální profesionální technika objevoval velmi dlouho.
ParametrSpecifikace
VýrobceMeopta Přerov, n. p.
Maximální formát negativu13 x 18 cm (vhodný i pro 10×15, 9×12 a 6,5×9)
Světelný zdrojOpálová žárovka (standardně 250W až 500W)
Chlazení hlavyPasivní, labyrintové s vysokým odvodem tepla
Kondenzorový systémDvoučočkový, průměr cca 220–240 mm (dle verze)
Konstrukce sloupuMasivní dvojitý ocelový profil / sloup
Posuv hlavyMechanický, Kladka a protizávaží.
Hmotnostcca 50–70 kg (podle typu základny a osazení)

Herkules 18×24 a Ametyst

Vrchol řady pro největší negativy. Herkules v tomto formátu je dnes již raritou, často nahrazovanou multifunkčním přístrojem Ametyst, který sloužil zároveň jako obří reprodukční kamera.

Hugo Wolf

Hugo Wolf, Drážďany (H. Wolf Dresden)

Kdo to byl?

Hugo Wolf nebyl jen řadový výrobce; byl to specialista na luxusní ateliérovou techniku. Jeho firma sídlila v Drážďanech (centrum tehdejšího fotografického průmyslu, adresa bývala na Pillnitzer Straße) a fungovala od konce 19. století až do znárodnění po druhé světové válce.

Čím byl výjimečný?

Na rozdíl od firem, které se snažily o masovou výrobu (jako Ernemann nebo později Zeiss Ikon), Wolf se držel zakázkové a malosériové výroby.

  • Materiál: Jeho Magnoly byly stavěny z nejlepšího mahagonu nebo dubu, který se musel léta sušit, aby se v přetopených ateliérech nekroutil.
  • Kování: Veškeré posuvy a hřebeny byly z masivní, ručně leštěné mosazi.
  • Pověst: Pokud měl fotograf v Drážďanech, Berlíně nebo Praze na vizitce „Ateliér první třídy“, obvykle měl v rohu místnosti právě Wolfa.

Značka „Magnola“

Právě pod názvem Magnola (původní latinský název pro Magnolii) Wolf definoval standard ateliérové kamery. Byly to stroje, které nabízely:

  • Obrovskou stabilitu: I při plném výtahu měchu pro portrétní objektivy.
  • Modulární systém: Už tehdy k nim dodával ty „knihové“ kazety a různé redukce, o kterých jsme mluvili.
  • Rozměry: Magnoly se dělaly od „menších“ 13×18 až po obří stroje 40×50 cm pro reprodukční účely.

Osud po roce 1945

Drážďany byly na konci války zničeny a s nimi i mnoho archivů a dílen. Firma H. Wolf byla po válce v rámci sovětské okupační zóny (pozdější NDR) začleněna do národních podniků.

  • Know-how a konstrukční plány Magnoly se staly základem pro poválečný vývoj v VEB Kamera-Werke Dresden.
  • Inženýři v NDR vzali Wolfovu osvědčenou geometrii Magnoly, mahagon nahradili dřevem s kladívkovým nátěrem, mosaz železem – a tak se zrodila Globica.

Globica

Historie

Před válkou byla výroba ateliérových přístrojů spjata se jménem H. Wolf v Drážďanech. Právě tato firma dodávala na trh dřevěné, mahagonové Magnoly, které se staly vzorem pro precizní ateliérovou techniku.

Po válce, kdy se výroba v NDR centralizovala pod národní podniky, převzal žezlo VEB Kamera-Werke Dresden (později součást koncernu Pentacon). Zde došlo k onomu zásadnímu technickému zlomu – přechodu z mahagonu a mosazi na lakované levnější dřevo a železné chromované díly a vzniku Globicy.

Globica (všechny verze): Byla vyráběna s německou důsledností pro celý východní blok. Celkový počet vyrobených kusů (včetně verzí I, II a technických mutací) se odhaduje na zhruba 30 000 kusů.

ParametrSpecifikace
PůvodPoválečné NDR (VEB Pentacon), konstrukční nástupce mahagonové Magnoly
Hmotnost38 kg (bez optiky – tato váha garantuje naprostý klid při expozici)
Povrchová úpravaŠedý nebo černý „kladívkový“ lak
OstřeníJemný hřebenový převod
Základní formáty 18×24 cm a 13×18 cm
Vyráběné verze13×18 cm a 18×24 cm (základní verze)
Maximální výtah800 mm (trojitý hřebenový převod pro makro i teleobjektivy)
ZávěrkaHinterlinsenverschluss (zaobjektivová)
SynchronizaceOsobní úprava mechanický X-sync (kovový píst a kontaktní ploška)
Typické objektivyCarl Zeiss Jena (Tessar 210mm, 300mm, Apo-Tessar 450mm)

Možnosti pohybu (Standarty):

  • Posuvy: Vertikální (shift) a horizontální posun přední i zadní standarty.
  • Náklony: Rozsáhlý swing a tilt pro korekci perspektivy (Scheimpflugův princip).
  • Zaostřování: Jemné hřebenové převody s aretací, měch s velkým výtahem umožňující i makrofotografii nebo portrét zblízka s dlouhými skly.

Hlavní rysy:

  • Váha: Extrémní robustnost vykoupená vyšší hmotností (není určena pro práci v terénu).
  • Měch: Dvojitý výtah, který dovoluje použití objektivů s ohniskem od cca 150mm do 500mm i více.
  • Matnice: Velká, jasná matnice někdy s centimetrovým rastrem pro přesné komponování zátiší či portrétu.

Systém kazet: „kniha“

U Globicy zapomeň na moderní plastové kazety typu Fidelity nebo Lisco, které se dnes běžně zasouvají pod matnici. Tento stroj ctí tradici ateliérové práce:

  • Konstrukce typu „kniha“: Kazety jsou vyrobeny z masivního dřeva (často s kovovým kováním) a jsou rozevíratelné. Film nebo skleněná deska se do nich nevkládá štěrbinou, ale celá kazeta se otevře jako kniha, vloží se materiál a pak se opět zajistí.
  • Materiál: Použití dřeva u kazet není jen estetické – dřevo skvěle drží rozměrovou stabilitu a v kombinaci s vnitřním sametem zajišťuje dokonalou světlotěsnost.
  • Manipulace: Práce s těmito kazetami vyžaduje rituál a klid. Do zadní standarty se zasouvají. Je to mechanický koncert, který k fotografování tímto strojem neodmyslitelně patří.
  • Univerzálnost: Díky své hloubce tyto kazety bez problémů pojmou jak klasický plochý film (s použitím vložky), tak i původní skleněné desky.

Redukční kazety a vložky

VF je o univerzalitě. Když máš stroj 18×24, nemusíš vždy pálit tak drahý materiál.

  • Vložky do knih: Do dřevěné kazety 18×24 vložíš dřevěný rámeček, do něj menší kovové septum a najednou fotíš na 13×18.
  • Čistota: Statická elektřina v plastových kazetách přitahuje prach jako magnet. Dřevěné kazety jsou v tomto ohledu „uživatelsky přívětivější“.

Carl Zeiss Jena Apo-Tessar 9/450

Carl Zeiss Jena Apo-Tessar 9/450: Král preciznosti z roku 1964

Do mé sbírky přibyl objektiv, který v hierarchii Tessarů stojí na samotném vrcholu, pokud jde o ostrost a věrnost zobrazení. Apo-Tessar 450 mm f/9 byl původně navržen pro reprodukční práci, kde se neodpouští ani mikroskopická neostrost. Pro moji práci na velkém formátu to znamená jediné: nekompromisní kvalitu negativu. Apo-Tessar 9/450 není běžný objektiv – je to tzv. repro-objektiv (procesní sklo), navržený pro maximální ostrost, nulové zkreslení a dokonalou korekci barevné vady.

Technický přehled: Carl Zeiss Jena Apo-Tessar 9/450

Tento objektiv je „Apochromát“, což znamená, že všechny barvy světelného spektra se sbíhají v jednom bodě. Ve výsledku to přináší extrémní mikrokontrast, který běžné objektivy prostě nemají.

ParametrSpecifikace
VýrobceCarl Zeiss Jena
Rok výroby1964
Výrobní číslo7047797
Ohnisková vzdálenost450 mm
Světelnostf/9 (rozsah clon až do f/90)
Obrazový kruh (při f/22)cca 400–420 mm
Hlavní formátS obrovskou rezervou 18×24 cm, pokryje i 24×30 cm

Proč používat Apo-Tessar v atelieru i terénu?

I když je světelnost f/9 nižší, u ohniska 450 mm to na matnici není takový problém, jak by se mohlo zdát. Odměnou za trochu tmavší obraz je optický výkon, který je v celé ploše formátu 18×24 (8×10)naprosto vyrovnaný.

  1. Obrovské pokrytí: Obrazový kruh přes 400 mm znamená, že na formátu 18×24 (8×10) cm můžete využít prakticky jakýkoliv posuv standardy, který vaše kamera dovolí. Je to ideální sklo na architekturu nebo precizní krajinu.
  2. Apochromatická korekce: I když fotím černobíle , „Apo“ konstrukce se projevuje v neuvěřitelné brilanci hran a čistotě přechodů. Negativy vypadají, jako by byly „vyleptané“.
  3. Dlouhé ohnisko: Na formátu 18×24 (8×10) se chová jako mírný teleobjektiv (odpovídá cca 65 mm na kinofilmu). Je perfektní pro izolaci detailů v krajině nebo pro portréty s velmi přirozenou perspektivou.

Carl Zeiss Jena Tessar 4,5/210 DDR

Carl Zeiss Jena DDR Tessar 4,5/210: Univerzální společník

Po delších ohniscích doplňuji svou řadu o objektiv, který je pro velkoformátového fotografa naprostým základem. Tessar 210 mm f/4,5 v provedení DDR je ztělesněním rovnováhy mezi výkonem a rozměry. Je to objektiv, který v brašně nezabere tolik místa, ale na matnici odvede stejnou práci jako jeho větší sourozenci.

Technický přehled: Carl Zeiss Jena DDR Tessar 4,5/210

Tento model představuje moderní éru výroby v Jeně, což znamená spolehlivou mechaniku a kvalitní antireflexní vrstvy, které jsou pro moji práci s kontrastem zásadní.

ParametrSpecifikace
VýrobceCarl Zeiss Jena (DDR)
Rok výroby1975
Výrobní číslo9813229
Optická konstrukce4 čočky ve 3 skupinách
Ohnisková vzdálenost210 mm
Světelnostf/4,5
Průměr závitu pro filtrM67 × 0,75
Obrazový kruh (při f/22)cca 235 mm
Hlavní formátIdeální pro 13×18 cm,

Charakteristika a využití v praxi

Tento Tessar je pro mě ideálním „univerzálem“. Na formátu 13×18 cm funguje jako mírně delší základní objektiv (ekvivalent cca 40 mm na kinofilmu).

  1. Pokrytí a posuvy: Obrazový kruh 235 mm při zaclonění na f/22 poskytuje na formátu 13×18 cm (diagonála cca 210 mm) dostatečnou rezervu pro střední posuvy standardy. Pro větší formát 18×24 cm už ale nestačí – tam byste se dočkali výrazné vinětace v rozích.
  2. Jasná matnice: Světelnost f/4,5 u ohniska 210 mm znamená velmi světlý obraz. I při použití tmavších filtrů se s ním ostří mnohem lépe než s kompaktními skly o světelnosti f/8 či f/9.
  3. Kresba: Jako každý moderní DDR Tessar, i tento vyniká vysokým mikrokontrastem. Moderní vrstvy efektivně eliminují odlesky, což oceníte zejména u scén v protisvětle.

Použití pro formát 18×24 (8×10)

Při ohnisku 210 mm a měřítku 1:3,5 se nacházíš přesně 94,5 cm od fotografované scény (měřeno od optického středu objektivu k předmětu).

Zde je rozpis toho, co se v tu chvíli děje s kamerou:

  • Vzdálenost objektiv–předmět: 94,5 cm.
  • Výtah měchu (objektiv–film): 27 cm.
  • Celková vzdálenost (předmět–film): přibližně 121,5 cm.

V této konfiguraci už Tessar 210/4,5 bezpečně pokryje plochu 18×24 cm. Je to typická vzdálenost pro detailnější portrét nebo zátiší. Při tomto výtahu (270 mm a více) už nezapomeňte na faktor výtahu měchu. Při výtahu kolem 270 mm budete muset k expozici přidat přibližně +0,8 EV (necelou jednu clonu). Pokud byste šeli ještě blíž, například na měřítko 1:1, vzdálenost od scény by se zkrátila na 42 cm a výtah měchu by se prodloužil také na 42 cm. V takovém případě byste ale museli prodloužit expozici už o celé 2 clony.

Carl Zeiss Jena Tessar 4,5/300 DDR

V mé výbavě pro velkoformátovou fotografii je skutečný technologický vrchol z Jeny – Tessar 300 mm f/4,5 DDR. S výrobním číslem 1006589, jde o moderní kousek z poloviny 70. let. Zatímco starší Tessary mají svůj dobový šarm, tato verze představuje finální evoluci čtyřčočkové konstrukce s vynikajícími antireflexními vrstvami a mechanickou odolností.

Technické parametry: Carl Zeiss Jena DDR Tessar 4,5/300

Tento objektiv je robustní nástroj, který na matnici doslova svítí a nabízí nekompromisní výkon i pro ty nejnáročnější úlohy.

ParametrSpecifikace
VýrobceCarl Zeiss Jena (DDR)
Rok výrobycca 1977
Optická konstrukce4 čočky ve 3 skupinách
Ohnisková vzdálenost300 mm
Světelnostf/4,5
Průměr závitu pro filtrM95 × 1,0
Vnější průměr (clona)100 mm
Obrazový kruhcca 340–360 mm (při f/22)
Hlavní formátPlně vykreslí 8×10″ (18×24 cm), pro 13×18 cm nabízí obrovské posuvy

Výkon v terénu a v ateliéru

Díky světelnosti f/4,5 je práce s tímto objektivem na matnici zážitkem. Obraz je jasný a kontrastní, což umožňuje precizní ostření i za šera. Tento Tessar je stavěn pro maximální vizuální kontrolu.

  • Ostrost: Přezdívka „Orlí oko“ zde platí dvojnásob. Po zaclonění na f/11–f/22 je kresba řezavě ostrá v celém poli obrazu.
  • Charakter: I přes moderní vrstvy si zachovává klasické podání neostrých oblastí (bokeh), které je u 300mm ohniska při cloně f/4,5 prostě fantastické.
  • Filtr: Rozměr M95 jasně říká, že jde o seriózní optiku. Pro udržení brilance a kontrolu kontrastu je kvalitní filtr nezbytností, i když už jde o pořádný kus skla.

Přepočet na kinofilm

Na formátu 18×24 cm se tento objektiv chová jako 45mm sklo. Je to velmi přirozená perspektiva, nabízí ten pravý, „dýchající“ prostor velkého formátu.

Závěr: Carl Zeiss Jena DDR Tessar 300 mm f/4,5 je poctivý, těžký a výkonný nástroj. Je to důkaz, že i v pozdních 70. letech dokázali v Jeně vyrobit optiku, která svou duší a kresbou překonává leckteré moderní digitální standardy.

Tento Tessar byl vyroben v druhé polovině roku 1976.

Tady je přesnější rozbor, jak k tomu datu u Carl Zeiss Jena dospějeme:

  • Červen 1976: V tomto měsíci oslavila továrna v Jeně velký milník – vyrobení objektivu s pořadovým číslem 10 000 000.
  • Konec roku 1976: Produkce se v té době pohybovala tempem statisíců kusů ročně. Číslo 10 065 89x následuje zhruba 65 tisíc kusů po onom jubilejním kusu.
  • Odhad měsíce: Vzhledem k tehdejší kapacitě výroby opustil tento konkrétní kus továrnu pravděpodobně mezi zářím a prosincem 1976. A mě bylo sladkých „sixteen“.

Carl Zeiss Jena Tessar 4,5/250

Z mé technologické výbavy další klasický zástupce německé optiky z Jeny. Tessar 250 mm f/4,5 s výrobním číslem 10758340 je objektiv, který definoval standardy ostrosti a kontrastu po celá desetiletí. Zatímco moderní Fujinony z řady „C“ sázejí na kompaktnost, tento Tessar je poctivý kus skla a kovu, který nabízí vynikající světelnost.

Technický přehled: Carl Zeiss Jena Tessar 4,5/250

Tento konkrétní kus s výrobním číslem 10758340 pochází z pozdní produkce v Jeně (pravděpodobně konec 70. nebo začátek 80. let). Pochází z pozdní produkce DDR, což zaručuje kvalitní antireflexní vrstvy a mechanickou spolehlivost Tessaru, jehož konstrukci navrhl Paul Rudolph už v roce 1902, se skládá ze čtyř čoček ve třech skupinách. Jeho krása spočívá v tom, jak dokáže skloubit vynikající ostrost s přirozeným podáním neostrých oblastí (bokeh).

ParametrSpecifikace
VýrobceCarl Zeiss Jena (DDR)
Optická konstrukce4 čočky ve 3 skupinách (Tessar)
Ohnisková vzdálenost250 mm
Světelnostf/4,5 (rozsah clon až do f/45)
Výrobní číslo10758340
Obrazový kruhcca 270–280 mm (při f/22)
Použití pro formátIdeální pro 13×18 cm, s limity i 18×24 cm

Výkon a charakteristika na matnici

Na rozdíl od méně světelných objektivů (jako je například Fujinon-C 300 mm f/8.5) je práce s Tessarem 4,5/250 na matnici velký zážitek. Obraz je díky světelnosti f/4,5 velmi jasný, což usnadňuje přesné ostření i v horších světelných podmínkách nebo v interiéru.

  1. Ostrost a kresba: Přezdívka „Orlí oko“ není náhodná. Při zaclonění na f/11–f/22 nabízí objektiv nekompromisní ostrost ve středu pole.
  2. Bokeh: Díky své konstrukci má Tessar velmi charakteristický, hladký přechod do neostrosti, což z něj dělá vynikající portrétní nástroj pro formát 13×18 cm.
  3. Pokrytí: Na formátu 13×18 cm dává obrovský prostor pro posuvy. Na větším formátu 18×24 cm už je třeba počítat s úbytkem ostrosti v krajích při plné cloně, ale po zaclonění je stále velmi použitelný.

Hans Watzek

Hans Watzek: Malíř s kamerou a srdce Trojlístku

Zatímco Heinrich Kühn byl vizionářským teoretikem a Hugo Henneberg precizním vědcem, Hans Watzek byl čistokrevným umělcem. Jeho přínos pro „Trojlístek“ (Das Kleeblatt) byl zásadní – vnesl do fotografie estetiku klasického malířství a naučil ostatní dva členy vnímat svět skrze plochy, světlo a stín, nikoliv skrze detaily.

Česká stopa: Rodák z Bíliny

Je zajímavým faktem, že Watzek se narodil v severočeské Bílině. Studoval umění v Praze a Mnichově a po většinu života působil jako profesor kreslení ve Vídni. Tato malířská průprava byla pro jeho fotografickou tvorbu určující – fotoaparát pro něj byl jen jiným druhem štětce.

Mistr gumotisku a zátiší

Watzek se specializoval na techniky, které umožňovaly maximální ruční zásah.

  • Gumotisk: Byl to právě on, kdo nadchl Kühna a Henneberga pro tuto techniku. Watzekovy gumotisky jsou charakteristické svou jemností a potlačením ostrých kontur.
  • Zátiší a portrét: Na rozdíl od Henneberga, který miloval monumentální krajiny, Watzek exceloval v intimních motivech. Jeho „Čajové zátiší“ nebo portréty jsou považovány za pilíře světového piktorialismu.
  • Práce s pigmentem: Dokázal pracovat s barvou tak, že jeho tisky jsou často zaměňovány s litografií nebo uhlokresbou.

Technika: Estetika neostrosti

Watzek byl odpůrcem „ostrého“ objektivu. Věřil, že přílišná detailnost odvádí pozornost od uměleckého záměru.

  • Monokl: Často používal jednoduché čočky (monokly), které přirozeně kreslily měkce.
  • Vícenásobné vrstvení: Watzek trávil dny v komoře vrstvením pigmentu, aby dosáhl hloubky, která v tehdejší běžné fotografii neexistovala.

Konec Trojlístku

Watzekova smrt v roce 1903 byla pro skupinu ranou, ze které se už nevzamatovala. Kühn a Henneberg sice pokračovali v tvorbě, ale ta jedinečná synergie tří rozdílných povah zmizela. Watzek byl tmelem, který spojoval Kühnovu teorii s Hennebergovou exaktností skrze čistou radost z malby světlem.


Odkaz pro dnešek :

  1. Individuální přístup: Každý Watzekův tisk byl originál díky ručnímu vyvolávání gumové vrstvy. To je v kontrastu s dnešní digitální sterilitou.
  2. Odvaha k chybě: Watzek učil, že „technická nedokonalost“ (neostrost, zrno, stopa štětce) může být uměleckou předností.

Reservation