Hugo Henneberg

Hugo Henneberg

Hugo Henneberg: Mistr monumentálního gumotisku

Po Hansi Watzkovi a Heinrichu Kühnovi je Hugo Henneberg (1863–1918) třetím vrcholem slavného vídeňského „Trojlístku“. Zatímco Kühn byl teoretikem a Watzek malířem, Henneberg byl mužem, který dokázal propojit exaktní vědu (měl doktorát z fyziky) s hlubokým citem pro krajinu.

Člen Trojlístku (Das Kleeblatt)

Henneberg stál u zrodu hnutí, které definitivně prosadilo fotografii jako svébytné umění. Společně s Kühnem a Watzkem vyvinuli techniky, které umožnily fotografii opustit popisný realismus a vydat se směrem k impresionismu. Právě oni tři podepisovali své práce společným symbolem trojlístku, čímž deklarovali jednotu svého uměleckého snažení.

Technické mistrovství: Kombinovaný gumotisk

Pro tebe jako praktika ušlechtilých tisků na www.nfoto.cz je Henneberg klíčový svou prací s kombinovaným gumotiskem.

  • Velké formáty: Henneberg se nebál extrémně velkých formátů (často až 70×90 cm), což vyžadovalo naprostou kontrolu nad přípravou papíru a nanášením vrstev.
  • Vícenásobné kopírování: Byl mistrem v postupné stavbě obrazu. Dokázal nanášet a osvitovat několik vrstev barvy s různou koncentrací zcitlivovácího roztoku, aby dosáhl dokonalé tonality od hlubokých stínů až po nejjemnější světla.
  • Barevnost: Jeho krajiny nejsou černobílé v běžném smyslu; používal zemité tóny (umru, sepia, indigo), které dodávaly jeho tiskům hloubku a malířský charakter.

Styl a témata

Henneberg se specializoval na krajinu. Jeho snímky italských pinat, rakouských lesů nebo větrných mlýnů v Holandsku nejsou pouhými dokumenty. Jsou to náladové studie světla a atmosféry. Často využíval techniku měkkého ostření a ručních zásahů do vrstvy gumy během vyvolávání, čímž potlačoval nepodstatné detaily a zdůrazňoval celkovou kompozici.

Cesty za světlem a monumentálním motivem

Henneberg nebyl jen studiovým teoretikem; byl to vášnivý cestovatel, který hledal specifické atmosférické podmínky. Jeho cesty zásadně formovaly estetiku celého „Trojlístku“.

  • Egypt a Řecko (1890): Zde začal Henneberg naplno experimentovat s fotografií. Ostré středomořské světlo ho naučilo pracovat s velkými jasovými kontrasty, což později zužitkoval při „krocení“ světel ve svých gumotiscích.
  • Italská jízda s Klimtem (1899): Jedna z jeho nejdůležitějších cest. Henneberg se vydal do Itálie v doprovodu malířů Gustava Klimta a Carla Molla. Tato synergie mezi fotografií a malbou je v jeho díle cítit – začal vnímat krajinu ne jako soubor detailů, ale jako plochy barev a stínů. Z této cesty pocházejí jeho nejslavnější motivy jako Villa Falconieri nebo Villa Torlonia.
  • Severní vítr a Hollandsko: Henneberg často navštěvoval Holandsko a severní Německo (Pomořansko). Zde ho fascinovalo rozptýlené, vlhké světlo a jednoduché linie větrných mlýnů a topolů, které se staly ikonami piktorialismu.

Hennebergův postup (kolem roku 1900):

  • První vrstva (Lichterdruck): Velmi světlá, pokrývala celý obraz kromě nejvyšších světel. Používal směs okeru a anglické červeně.
  • Druhá a třetí vrstva (Mitteltondruck): Zaměřená na střední tóny. Používal pálenou umbru pro dosažení zemitých, teplých tónů.
  • Čtvrtá vrstva (Kraftdruck): Finální „úder“ černým pigmentem (oxid železitý) do nejhlubších stínů.

Zajímavost ze života:

Henneberg si sám konstruoval kamery a závěrky (tzv. „sledge shutter“). Byl to právě on, kdo v Trojlístku „krotil“ Kühnovy divoké nápady exaktními fyzikálními výpočty. Bez Henneberga by Trojlístek možná měl vizi, ale chyběla by mu ta technická dokonalost, která jejich díla uchovala dodnes.

Papírový EXIF: Moje analogová data

V digitálním světě je EXIF (Exchangeable Image File Format) automatickou součástí každého souboru. Obsahuje čas, clonu, ISO i typ objektivu. V analogové fotografii, a zejména u velkého formátu (VF), jsme těmito datovými zapisovači my sami. Bez nich je negativ jen polovinou příběhu.

Proč si vedu záznamy?

  1. Reprodukovatelnost: Když se mi podaří perfektní negativ, chci vědět, jak jsem k němu došel.
  2. Poučení z chyb: Pokud je negativ podexponovaný, papírový EXIF mi řekne, zda jsem zapomněl na faktor měchu nebo špatně změřil stíny, prostě analýza nepovedeného.
  3. Standardizace: Umožňuje mi to držet můj standard, protože vím, v jakých světelných podmínkách film vznikal.

Struktura „Papírového EXIFu“

Systém evidence je rozdělen do logických bloků, které pokrývají vše od identifikace negativu až po finální vyvolání. Tabulku si můžete stáhnou pro svoji potřebu, nebo se nechat inspirovat pro svoji tabulku.

Rozstříhejte nebo nařežte na jednotlivé pruhy. o expozici pečlivě vyplňte a přidejte ke kazetě.

1. Identifikace a nastavení (Základní EXIF)

  • Kazeta a Film: Přesná evidence čísla kazety a snímku pro pozdější identifikaci v komoře.
  • Kamera a Objektiv: Záznam použité techniky.
  • Materiál a Citlivost: Typ filmu a záznam, zda byl exponován na nominální nebo jinou citlivost.

2. Expoziční parametry

  • Clona a Čas: Celá škála od clony 2 do 128 a časy od B až po 1/2000 s.
  • Korekce a Filtry: Záznam použitých filtrů a expozičních korekcí.

3. Pokročilé měření (Klíč pro velký formát)

  • Podrobné měření expozice: Práce se zónami a použití kaloty.
  • Výtah měchu: Výpočet prodloužení expozice při focení detailů.
  • Schwarzschildův efekt: Korekce pro dlouhé expoziční časy.

4. Zpracování v komoře (Zápis výsledku)

Tabulka končí tam, kde začíná vyvolávací standard:

  • Zpracování: Záznam konkrétní vývojky, času vyvolání a teploty (tvých 20 °C).
  • Archivace: Přidělení čísla archivu pro budoucí dohledání negativu.

„Zatímco digitální fotoaparát uloží data do skrytého souboru, my fotografové s velkoformátovou kamerou si svůj ‚EXIF‘ píšeme vlastní rukou. Každý řádek v této tabulce je zárukou, že negativ, který vyvolám, bude mít přesně tu kresbu, kterou jsem viděl na matnici.“

ZONÁLNÍ SYSTÉM

ZónaCharakter tónuVizuální popis a příklad z praxeDigitální hodnota (RGB)*
0Čistá černáMaximální černá fotopapíru. Okraje filmu. Žádná kresba.0
ITéměř černáPrvní rozeznatelný tón od černé, ale bez textury. Hluboké stíny v noci.20
IIHluboký stínPrvní náznak textury. Velmi tmavé látky, nejtmavší kůra stromů.45
IIISTÍNY (Klíčová)Tmavé předměty s plnou kresbou. Tmavé oblečení, černé vlasy ve stínu, stinná strana skály. (Sem „umisťujeme“ stíny při měření).75
IVTmavá šedáTmavší listí, stíny na světlé pleti, tmavý kámen, velmi opálená pleť ve stínu.100
VSTŘEDNÍ ŠEDÁ18% šedá tabulka. Severní obloha (jasná modrá), snědá nebo opálená pleť, staré dřevo, tráva. (Na tuto hodnotu je kalibrován expozimetr).128
VISvětlá šedáPrůměrná světlá pleť na slunci, světlý kámen, beton ve stínu, dlažba.175
VIISVĚTLA (Klíčová)Světlé předměty s plnou kresbou. Velmi světlá pleť, sníh s bočním světlem (textura), bílé oblečení s kresbou.210
VIIIVelmi světláBílá zeď na slunci, nejsvětlejší tóny s ještě rozeznatelnou texturou.230
IXTéměř bíláBílá bez textury, ale stále má tón (není to čistý papír).245
XČistá bíláBílá papíru. Zdroj světla, odlesky (specular highlights), slunce.255

Pamatujte: Černý pes na sněhu vyžaduje jiné přemýšlení než bílá kočka v uhlí, ale Zónový systém zvládne obojí.

JAK DIRIGOVAT EXPOZICI

Postup v 5 ZJEDNODUŠENÝCH krocích a zde je pomocný kalkulátor z dílny Ralph W. Lanbrecht

1. NAJDĚTE KLÍČOVÝ STÍN Vyberte ve scéně nejtmavší místo, kde ještě chcete mít kresbu (texturu). To bude vaše Zóna III.

2. ZMĚŘTE HO Namiřte na toto místo bodový expozimetr. Hodnoty, které vám ukáže, by z tohoto stínu udělaly střední šedou (Zónu V). To nechcete.

3. UMÍSTĚTE HO (Korekce) Abyste stín dostali tam, kam patří (ze V do III), musíte UBRAT 2 EV. (Tj. zrychlit čas o 2 stupně nebo zavřít clonu o 2 čísla).

Nyní máte expozici hotovou. Už na ni nesahejte!

4. ZKONTROLUJTE SVĚTLA (Posun) S nastavenou expozicí změřte nejsvětlejší místo s texturou (např. mrak, bílá zeď). Podívejte se, do jaké zóny „padlo“.

  • Padlo do VII nebo VIII? -> Perfektní. Vyvolejte normálně (N).
  • Padlo do IX nebo X? (Moc vysoko) -> Hrozí vypálení. Zkraťte vyvolávání (N-1).
  • Padlo do V nebo VI? (Moc nízko) -> Fotka bude šedivá. Prodlužte vyvolávání (N+1).

Ansel Adams

Ansel Adams: Dirigent stříbrného orchestru

Když se řekne Ansel Adams, většina lidí si vybaví dramatické černobílé krajiny Yosemitského národního parku. Monumentální hory, hluboké stíny a zářící světla. Vjeho díle vidíme víc než jen krásné obrázky. Vidíme v něm návod.

Adams nebyl jen fotograf. Byl to původně klavírista. A právě tato jeho hudební průprava mu dala do rukou metaforu, která navždy změnila způsob, jakým o fotografii přemýšlíme.

„Negativ je partitura, pozitiv je provedení.“

Tato jeho slavná věta je základním kamenem našich dílen. Co vlastně znamená?

  1. Negativ (Partitura): Musí být technicky dokonalý. Musí obsahovat všechny informace – všechny tóny od nejhlubších basů po nejvyšší výšky. Proto u nás klademe takový důraz na exponometrii a správné vyvolání. Bez kvalitního zápisu nemůžete hrát.
  2. Pozitiv (Provedení): Tady začíná umění. Stejný negativ mohou dva různí fotografové zvětšit úplně jinak. Jeden temně a dramaticky, druhý jemně a lyricky. V temné komoře se stáváte interpretem.

Zónový systém: Konec dohadů

Před Adamsem byla expozice často otázkou odhadu a doufání. Adams ale zavedl Zónový systém. Rozdělil světlo do deseti zón – od čisté černé (Zóna 0) přes střední šedou (Zóna V) až po papírovou bílou (Zóna X).

Díky němu fotografové přestali „doufat, že to vyjde“ a začali vizualizovat. Adams věděl, jak bude fotka vypadat ještě předtím, než zmáčkl spoušť. Na našich kurzech vás učíme přesně totéž: Dívat se na svět a v hlavě už vidět hotovou zvětšeninu.

Staňte se dirigentem i vy

Adams nenechával nic náhodě. V komoře svými dlaněmi doslova sochal světlo. A to vás naučíme i my.

Když pod zvětšovacím přístrojem rukama zakrýváte stíny, aby nebyly příliš černé, nebo naopak přidáváte světlo do jasů, aby se v nich objevila kresba, děláte přesně to, co dělal on.

Nadržujete těm partiím obrazu, které to potřebují. Poskytujete jim výhodu, aby vynikly. Nenecháváte to na automatice. Přebíráte kontrolu. (V anglicky psané literatuře se pro tyto postupy setkáte s pojmy Dodging a Burning).

Přijďte si to vyzkoušet na naše dílny. Ať už na tu jednodenní „seznamovací“, nebo na hloubkový dvoudenní ponor. Naučíme vás číst partituru světla tak, jak to dělali staří mistři.

DVA DNY S ANALOGEM

Černobílá fotografie: Dvoudenní ponor do hloubky stříbra

Pokud byla naše jednodenní dílna letmým rande, tento dvoudenní kurz je začátkem vážného vztahu. Je určen těm, kterým nestačí jen vidět obraz vznikat, ale chtějí mít nad ním absolutní kontrolu.

Během dvou dnů projdeme kompletní cestu fotografie. Získáte čas a klid na pochopení souvislostí, které v digitálním světě často unikají. Naučíte se nejen technicky správně exponovat, ale především interpretovat realitu podle vlastního cítění.

1. Den: Negativ – Zápis partitury

Kvalitní fotografie nevzniká ve Photoshopu, ale už při expozici. První den věnujeme tomu, abychom na pás filmu zapsali co nejkvalitnější „noty“ pro budoucí hru.

  • Teorie světla a materiálu: Jak „vidí“ film ve srovnání s lidským okem?
  • Exponometrie v praxi: Naučíte se měřit světlo tak, abyste měli kresbu ve stínech i světlech. Konec náhodných cvaknutí.
  • Fotografování: Vyrazíme s fotoaparáty do terénu (nebo ateliéru) a budeme aplikovat teorii v praxi.
  • Volání filmu na míru: Vysvětlíme si, jak volba vývojky, teplota a čas ovlivňují zrno a kontrast. Vytvoříme perfektní matrici.

2. Den: Pozitiv – Velký stříbrný koncert

Negativ je hotov, ale to je teprve začátek. Druhý den strávíme v temné komoře, kde se chopíte taktovky.

  • Zvětšování a interpretace: Nespokojíme se s pouhým „přenosem“. Hledáme náladu.
  • Řízení kontrastu: Práce s multigradačními filtry. Naučíte se, jak dodat fotce dramatičnost nebo naopak snovou jemnost.
  • Dirigování světlem: Techniky nadržování (dodging) a vykrývání (burning). Rukama budete určovat, která část obrazu má „hrát“ hlasitěji a která má zůstat v šeru.
  • Archivace a adjustace: Postupy pro maximální stálost a finální úpravu fotografií.

Co budete potřebovat?

  • Vybavení: Doporučujeme vlastní analogový fotoaparát, abyste se s ním sžili. Pokud nemáte, rádi vám zapůjčíme naše manuální přístroje.
  • Materiál: Veškerá chemie, filmy i kvalitní fotopapíry jsou v ceně kurzu.

Pro koho je kurz určen?

Pro fotografy, kteří chtějí zpomalit a tvořit vědomě. Pro ty, kteří se chtějí vrátit k poctivému řemeslu a pochopit podstatu média.

„Negativ je partitura, pozitiv je provedení.“Ansel Adams

Vy jste dirigentem stříbrného orchestru a je jen na vás, jak mocně výsledný obraz zazní.

ANALOGOVÁ ČERNOVÍLÁ FOTOGRAFIE

Fotografická seznamka: Jednodenní rande s analogem

Láká vás kouzlo klasické fotografie, ale nemáte doma vybavení? Nevadí. Přijďte tak, jak jste – s prázdnýma rukama a otevřenou myslí. O vše ostatní se postaráme my.

Tato dílna je koncipována jako „seznamka“ s černobílým procesem. Je ideální pro ty, kteří si chtějí analogovou fotografii osahat bez nutnosti hned investovat do vlastní techniky. Na začátku nemáte nic, na konci dne si odnášíte vlastnoručně zhotovenou zvětšeninu.

Přijďte s prázdnou, odejděte s uměním

Nemusíte vlastnit starý fotoaparát ani shánět filmy po obchodech a bazarech.

  • Vybavení vám půjčíme: K dispozici budete mít naše plně manuální fotoaparáty.
  • Materiál je v ceně: Filmy, fotopapíry i chemie – vše je pro vás připraveno.

(Poznámka pro nadšence: Máte-li doma vlastní analogový přístroj, který chcete provětrat, nebo staré rodinné negativy, které toužíte zvětšit, klidně si je přineste. Není to ale podmínkou!)

Jak bude naše rande s fotkou probíhat?

Dopoledne: Lov světla a alchymie negativu Začneme tím, že do zapůjčeného fotoaparátu společně založíme film.

  • Krátký úvod do ovládání (clona, čas, ostření).
  • Fotografování v okolí ateliéru (učíme se vidět světlo jinak než na displeji).
  • Přesun do temné komory: Film po hmatu navinete do cívky a vlastnoručně vyvoláte.
  • Výsledek dopoledne: Váš první, technicky perfektní negativ.

(Pauza na oběd)

Odpoledne: Zrození obrazu na papíře S vyvolaným filmem se postavíme ke zvětšovacímu přístroji. Zde se odehrává ta pravá magie.

  • Vysvětlení principu pozitivního procesu.
  • Osvit papíru a ten neopakovatelný moment ve vývojce, kdy se obraz začne pomalu vynořovat z bílé plochy.
  • Praní, sušení a finální úprava fotografií.

Pro koho je tato dílna určena?

Pro každého, kdo chce na jeden den vyměnit data za hmotu a rychlost za kvalitu prožitku. Nezáleží na tom, zda jste v životě nedrželi klasický fotoaparát v ruce, nebo jen hledáte cestu zpět ke kořenům. Tato dílna vám ukáže, že fotografie není jen o jedničkách a nulách.

„Světlo je analogové. Optika je analogová. Poznejte ušlechtilost stříbra, ze které vzešel fotografický digitální svět.“

Noblex 135 U

Noblex 135 U: Panoramatická preciznost z Drážďan

Model Noblex 135 U představuje špičkovou filmovou kameru pro milovníky širokých záběrů. Tento stroj není jen fotoaparát, je to precizní nástroj, který díky rotačnímu objektivu vykresluje svět v úhlu 127°, což se blíží lidskému perifernímu vidění.

Historie podniku: Od německé preciznosti k Noblexu

Před druhou světovou válkou: Drážďany byly světovým centrem fotografie (značky jako Ihagee/Exakta či Zeiss Ikon). Původní dílny, které později tvořily základ Kamera Werk Dresden (KWD), se zde soustředily na jemnou mechaniku a optické komponenty, čímž položily základy německé školy precizního obrábění.

Poválečné období a éra NDR: Po roce 1945 byl podnik znárodněn a později začleněn do koncernu VEB Pentacon Dresden. Zde se rodily legendární zrcadlovky Praktica. Právě nutnost pracovat s omezenými zdroji vedla inženýry ke geniálním a robustním konstrukčním řešením.

Po pádu Berlínské zdi: V roce 1990 převzala rodina Noble část kapacit a založila samostatnou firmu Kamera Werk Dresden. Namísto masové produkce vsadili na vysoce specializovaný segment – profesionální panoramatické kamery s rotační optikou, které se staly symbolem nekompromisní analogové kvality.


Technická specifikace Noblex 135 U

  • Záznamové médium: Kinofilm 135 (políčko 24 x 66 mm, poměr 1:2,75, 19 expozic na film).
  • Objektiv: Rotační 4,5 / 29 mm (skutečná ohnisková vzdálenost 29,85 mm).
  • Úhly záběru: Horizontálně 127°, vertikálně 44°, diagonálně 135°.
  • Exponování: Časy od 1 s do 1/500 s (možnost vícenásobné expozice).
  • Shift: Posun objektivu o 4 mm směrem nahoru.
  • Ostření: Systém „fix-focus“, základní zaostření na 7,5 m.
  • Hmotnost a rozměry: 790 g; 165 x 65 x 130 mm.

Tabulka hloubky ostrosti

U systému s pevným zaostřením je clona vaším jediným nástrojem pro kontrolu ostrosti:

  • f/4,5: ostré od 2,6 m
  • f/5,6: ostré od 2,3 m
  • f/8: ostré od 1,8 m
  • f/11: ostré od 1,4 m
  • f/16: ostré od 1,0 m

Praxe: Reportáž i stativ

I když stativ zaručuje maximální brilanci, Noblex exceluje i v „živé“ fotografii. Díky extrémní šíři záběru lze při časech 1/250 s a 1/500 s fotit přímo z ruky. Lidé si často ani neuvědomují, že jsou v záběru, což umožňuje zachytit přirozené, neformální okamžiky.

abulka dob rotace objektivu Noblex 135 U

Tento přehled je zásadní zejména pro práci ze stativu, abys věděl, jak dlouho nesmíš s kamerou pohnout, dokud se cyklus nedokončí.

Nastavený čas (Shutter)Celková doba rotace (cca)Poznámka
1/500 s0,4 sLze bezpečně fotit z ruky.
1/250 s0,8 sHraniční čas pro focení z ruky.
1/125 s1,6 sDoporučen stativ pro maximální ostrost.
1/60 s3,2 s
1/30 s6,4 s
1/15 s12,8 s
1/8 s25,6 s
1/4 s51,2 s
1/2 s102,4 s (1 min 42 s)
1 s204,8 s (3 min 25 s)Nejdelší standardní čas.

Technologická poznámka k vícenásobné expozici

Jak vidíte, časy delší než 1 s se u Noblexu řeší vícenásobnou expozicí. V praxi to znamená, že necháte buben proběhnout několikrát po sobě.

  • Příklad: Pokud potřebuješ celkový čas 2 s, nastavíte na voliči 1 s a stisknete spoušť dvakrát (bez přetáčení filmu).
  • Důležité: Mezi jednotlivými rotacemi musí být naprosto v klidu, protože celkový proces bude trvat téměř 7 minut (2 × 204,8 s) a drátěná spoušť je povinná.

Na co si dát pozor při nákupu v bazarech

Při nákupu v obchodech s použitou fototechnikou prověřte zejména:

  1. Plynulost rotace: Poslechněte si motor. Jakékoliv drhnutí způsobí na filmu svislé pruhy (banding).
  2. Stav těsnění: Zpuchřelá těsnění u panoramat zničí velkou část filmu.
  3. Prostor pro baterie: Hledejte stopy koroze po vyteklých článcích (vyžaduje 4x AAA).
  4. Čistota objektivu: Posviťte si baterkou do bubnu na stav optiky.

„Noblex 135 S není jen fotoaparát, je to mechanický šperk drážďanské školy, který nám dodnes připomíná, že poctivá mechanika a rotační optika nemají v digitálním světě konkurenci.“

Das Kleeblatt

Das Kleeblatt: Trojlístek, který změnil tvář fotografie

Na přelomu 19. a 20. století se ve Vídni zrodilo spojenectví, které navždy posunulo hranice fotografie. Tři muži – Heinrich Kühn, Hans Watzek a Hugo Henneberg – vytvořili skupinu známou jako „Das Kleeblatt“ (Trojlístek). Jejich cílem nebylo nic menšího než dokázat, že fotoaparát je stejně legitimním nástrojem umělce jako štětec nebo dláto.

Tři osobnosti, jedna vize

Každý z nich přinesl do skupiny něco jiného, a právě proto byli tak silní:

  • Hans Watzek (1848–1903): Původem učitel kreslení. Do skupiny vnesl hluboké porozumění kompozici a malířským principům. Byl to on, kdo experimentoval s prvními jednodenními i dvoudenními postupy, které dnes oživujeme.
  • Hugo Henneberg (1863–1918): Krajinář s citem pro atmosféru a prostor. Jeho práce vynikaly monumentálností, kterou mu umožňoval právě velký formát a precizní práce s papírem.
  • Heinrich Kühn (1866–1944): Technolog a vizionář. Jeho posedlost dokonalou tonální škálou a kvalitou zcitlivovácích roztoků posunula piktorialismus na vědeckou úroveň.

Vídeňská škola ušlechtilých tisků

Tento trojlístek se proslavil zejména svými velkoformátovými gumotisky. Často pracovali společně na jednom obraze, sdíleli receptury a vzájemně si kritizovali negativy.

Co po nich zůstalo:

  1. Vícenásobné vrstvení: Dokázali, že gumotisk nemusí být plochý. Vrstvením různých pigmentů dosahovali hloubky, která byla do té doby nevídaná.
  2. Osvobození od detailu: Bojovali proti „ostrosti za každou cenu“. Věřili, že emoce a nálada (Stimmung) jsou důležitější než popisná realita.
  3. Důraz na ruční práci: Od výběru papíru přes vlastní nátěr arabské gumy s pigmente až po finální vymývání – každý krok byl v jejich podání rituálem.

Most přes století

I když se Trojlístek rozpadl po předčasné smrti Hanse Watzeka v roce 1903, jejich odkaz žije dál. Naše dílny na nfoto.cz vycházejí přímo z jejich experimentů. Když dnes mícháme pigment s arabskou gumou nebo nanášíme olejovou barvu na želatinový reliéf, pokračujeme v dialogu, který tito tři pánové začali před více než sto lety. Právě Das Kleeblatt byli prvními, kdo tento most začal stavět. Ukázali nám, že technologie (tehdy nejmodernější objektivy Steinheil a velkoformátové negativy, dnes digitální negativ, má sloužit citu a rukodělné poctivosti.

„Postavme most mezi precizností digitálního věku a duší historického řemesla.“

Steinheil

Firma C.A. Steinheil & Söhne (často uváděná jen jako Steinheil) byla jednou z nejvýznamnějších německých optických dílen, která zásadně ovlivnila vývoj astronomie i fotografie. Byla založena v roce 1854 v Mnichově Carlem Augustem von Steinheilem, významným fyzikem a vynálezcem.

Zde jsou klíčové body z historie a produkce této značky:

1. Vědecké kořeny a astronomie

Zakladatel Carl August von Steinheil byl profesorem matematiky a fyziky. Předtím, než se firma začala plně věnovat fotografické optice, proslavila se výrobou špičkových dalekohledů a astronomických přístrojů. Steinheil jako jeden z prvních aplikoval vědecké výpočty přímo do výroby čoček, což nebylo v té době pravidlem (mnoho optiků pracovalo metodou pokus-omyl).

2. Průlom ve fotografické optice: Aplanát

V roce 1866 představil syn zakladatele, Hugo Adolph Steinheil, objektiv Aplanat. Byl to revoluční počin, protože tento objektiv dokázal eliminovat chromatickou aberaci a distorzi (zkreslení) mnohem lépe než tehdejší konstrukce.

  • Zajímavost: Téměř ve stejnou dobu představil velmi podobnou konstrukci i J. H. Dallmeyer v Londýně (Rapid Rectilinear). Dodnes se vedou spory o prvenství, ale oba objektivy se staly standardem pro kvalitní fotografii na několik desetiletí.

3. Spolupráce s piktorialisty (Heinrich Kühn)

Steinheil byl známý tím, že naslouchal požadavkům uměleckých fotografů. Na začátku 20. století začali piktorialisté odmítat „přílišnou ostrost“ moderních anastigmatů.

  • Heinrich Kühn, klíčová postava piktorialismu, oslovil firmu Steinheil, aby mu vyrobila objektiv, který by kreslil měkce, ale s kresebnou hloubkou.
  • Výsledkem byl Steinheil Kühn-Anachromat. Tento objektiv neměl korigované určité optické vady (sférickou aberaci), což vytvářelo snový, rozpitý obraz. Později se z této koncepce vyvinul slavný Imagon, který se stal legendou pro portrétní a náladovou fotografii.

4. Další významné objektivy a kamery

  • Orthostigmat: Jeden z prvních a nejlepších anastigmatů (vysoce korigovaných objektivů), který konkuroval slavnému Dagoru od firmy Goerz.
  • Casca: Po druhé světové válce se firma pokusila prosadit i na trhu s fotoaparáty. Model Casca (zejména Casca II) byl technicky velmi vyspělý dálkoměrný přístroj s unikátním bajonetem, ale v konkurenci značek jako Leica nebo Contax komerčně neuspěl.

5. Odkaz značky

Firma Steinheil byla symbolem mnichovské optické tradice (podobně jako Rodenstock). V 70. letech 20. století však značka postupně zanikla v důsledku změn na trhu a silné japonské konkurence. Dnes jsou objektivy Steinheil (zejména ty z řady Culminar nebo Quinon, a samozřejmě historické Aplanáty) vysoce ceněny sběrateli a fotografy používajícími velkoformátové přístroje pro jejich specifický charakter kresby.

Heinrich Kühn

Heinrich Kühn: Vizionář piktorialismu a mistr světla

V dějinách fotografie najdeme jen málo osobností, které by dokázaly tak dokonale propojit vědeckou preciznost s ryzím malířským viděním. Heinrich Kühn nebyl jen fotografem; byl technologem, experimentátorem a mužem, který naučil objektiv „vidět vzduch“.

Kdo, kdy a kde?

  • Dr. Heinrich Kühn (původně vystudovaný lékař a biolog).
  • Žil v letech: 1866 – 1944.
  • Narodil se v Drážďanech v zámožné rodině, ale jeho klíčová tvorba je spjata s rakouským Innsbruckem a tyrolskými Alpami, jejichž ostré a čisté světlo ho fascinovalo.

Životní cesta: Od mikroskopu k velkoformátu

Kühn přišel k fotografii skrze vědu. Jako student medicíny používal fotoaparát k mikrosnímkům, ale brzy propadl kouzlu volné tvorby. Díky rodinnému jmění se mohl plně oddat experimentování, což z něj udělalo jednoho z největších technologů své doby.

V roce 1896 se spojil s Hansem Watzekem a Hugo Hennebergem a vytvořili slavné trio „Das Kleeblatt“ (Trojlístek). Společně definovali piktorialismus – směr, který chtěl dokázat, že fotografie je svébytným uměleckým dílem, nikoliv jen pouhou mechanickou kopií reality.

Technologický odkaz

Kühnův přínos není jen v obrazech, ale v metodách, které dodnes používáme na našich dílnách:

  • Vícenásobný gumotisk: Kühn byl posedlý tonální škálou. Vyvinul techniku nanášení mnoha vrstev pigmentu (tzv. Syngraphie), aby dosáhl hloubky stínů, kterou běžný tisk nenabízel.
  • Měkká kresba (Imagon): Nesnášel „strojovou ostrost“ ostrost objektivů. Ve spolupráci s firmou Steinheil vyvinul objektiv, který umožňoval ovládat měkkost kresby pomocí vyměnitelných clon.
  • Ušlechtilé procesy: Byl mistrem olejotisku a platinotypie. Hledal materiály, které by přečkaly staletí – přesně v duchu naší filozofie stálosti.
  • Průkopník barvy: Patřil k prvním, kteří experimentovali s autochromem (první praktický barevný proces bratrů Lumièrových), přičemž i v barvě si zachoval svůj piktoriální rukopis.

Proč o něm píšeme ?

Heinrich Kühn je pro nás symbolem svobody. Ukázal, že fotograf může být zároveň vědcem u míchání vývojky i malířem u nanášení pigmentu. Jeho snaha o zachycení „světelné atmosféry“ a odmítání technického diktátu je přesně tím, co se snažíme předávat v našich ateliérech.

„Postavme most mezi precizností digitálního věku a duší historického řemesla.“ – Kühn tento most stavěl už před sto lety, my po něm dnes kráčíme dál.


Pokud vás fascinuje Kühnova práce s hloubkou a texturou, doporučujeme navštívit naše dílny Gumotisku nebo Olejotisku, kde pracujeme s postupy, které tento velký mistr dovedl k dokonalosti.

Reservation