TECHNOLOGICKÝ LIST LIKVIDACE chromu VI

Ekologická likvidace chromu: Technologický list (1000 ml)

Tento návod slouží k dekontaminaci první prací vody z ušlechtilých tisků (olejotisk, gumotisk, bromolej). Výpočty jsou nastaveny na standardní objem 1000 ml vody, ve které byly vyprány 2 tisky formátu 8×10″ (A4) zcitlivěné běžným způsobem nanášením válečkem nebo štětcem ne koupáním listu papíru.

Proč to děláme?

Při prvním praní se vyplavuje nereagovaný zcitlivovácí roztok. Obsahuje šestimocný chrom CrVI, který je v odpadních vodách nepřípustný. Naším cílem je převést jej na pevnou, nerozpustnou formu – zelený kal hydroxidu chromitého.


1. KROK: Příprava prostředí (Okyselení společné pro oba způsoby)

Aby redukce proběhla rychle a stoprocentně, musí být voda kyselá pH < 3.

  • Navážka:
  • Kyselina citronová: cca 5–10 g na 1 litr vody. (Nejbezpečnější a nejdostupnější volba).
  • Ocet (8% kyselina octová): cca 30–50 ml na 1 litr vody.
  • Kyselina sírová (zředěná 10%): stačí jen cca 2–5 ml. Pozor: Vždy lijeme kyselinu do vody!
  • Postup: Přidejte do 1000 ml oranžové prací vody a zamíchejte.

2. KROK: Redukce (Dvě varianty)

Nyní změníme nebezpečný oranžový chrom na méně toxický zelený chromitý iont. Vyberte si jednu z metod podle toho, co máte v dílně:

Varianta A: Kyselina askorbová (Vitamin C) – (Alternativní)

Ideální pro domácí temné komory. Reakce je bez zápachu a velmi bezpečná.

  • Navážka: 2 g kyseliny askorbové (E300).
  • Vizuální kontrola: Oranžová barva okamžitě mizí a roztok se mění na čirou, smaragdově zelenou.

Varianta B: Hydrogensiřičitan sodný (Tradiční )

Průmyslový standard, velmi levný, ale mírně zapáchá po siřičitanech.

  • Navážka: 2 g hydrogensiřičitanu sodného.
  • Vizuální kontrola: Stejná jako u varianty A – roztok se vyjasní do tmavě zelené.
  • Upozornění: Pracujte při větrání, může se uvolnit trocha SO2. Dráždivý plyn, leptající sliznice.

3. KROK: Srážení (Vytvoření kalu)

Chrom je nyní zelený, ale stále rozpuštěný ve vodě. Musíme z něj udělat „bláto“.

  • Navážka: 15–20 g prací sody (uhličitan sodný).
  • Postup: Sypte sodu pomalu! Roztok bude šumět (uvolňuje se CO2). Míchejte, dokud se pH neustálí kolem 8,5–9.
  • Vizuální kontrola: V roztoku se objeví zelené vločky hydroxidu chromitého.

Souhrnná tabulka (Základ: 1000 ml / 2x A4, nebo 8×10)

OperaceČinidloMnožstvíVýsledek
1. OkyseleníKyselina citronová10 gPříprava pro redukci
2. Redukce (A)Kyselina askorbová2 gČirá zelená barva
nebo (B)Hydrogensiřičitan2 gČirá zelená barva
3. SráženíSoda (uhličitan sodný)15–20 gVznik zeleného kalu
4. SeparaceFiltrace / DekantaceČirá voda + cca 130 mg kalu

Konečné naložení s odpadem

  1. Sedimentace: Nechte nádobu 24 hodin v klidu. Zelený kal klesne ke dnu.
  2. Dekantace: Čirou vodu nad kalem (která je již bezpečná) slijte.
  3. Vysušení: Zelený zbytek nechte volně vyschnout (např. v kelímku od jogurtu).
  4. Likvidace: Suchý zbytek odevzdejte do sběrného dvora jako nebezpečný odpad pod kódem 09 01 13.

Úvahy o dichromanech x kyselinou askorbovou

Alternativa k hydrogensiřičitanu

Návod na likvidaci: Cesta od toxicity k bezpečnému kalu pomocí Kyseliny askorbové (E300)

Reakce mezi dvojchromanem draselným (K2Cr2O7) a kyselinou askorbovou (C6H8O6), vitamin C, je klasická redoxní reakce (redukčně-oxidační). V chemii a fotografii se využívá především k neutralizaci vysoce toxického šestimocného chromu.

1. Chemický princip: Redukce a oxidace

Dvojchroman draselný je silné oxidační činidlo. Kyselina askorbová naopak působí jako silné redukční činidlo. Jakmile je smícháte, dojde k rychlému předání elektronů:

  • Chrom (CrVI): V dvojchromanu (oranžový) je chrom v oxidačním stavu +6. Kyselina askorbová ho redukuje na chromitý iont (CrIII), který má zelenou až modrozelenou barvu.
  • Kyselina askorbová: Sama se při této reakci oxiduje na kyselinu dehydroaskorbovou.

2. Vizuální projev reakce

Tuto reakci poznáte na první pohled díky výrazné změně barvy:

  1. Původní stav: Oranžový roztok (šestimocný chrom = nebezpečný, karcinogenní).
  2. Průběh: Roztok může krátce ztmavnout (hnědá), jak vznikají meziprodukty.
  3. Výsledek: Temně zelený nebo modrozelený roztok. Tato změna barvy je jasným signálem, že došlo k „zneškodnění“ nebezpečné formy chromu.
  4. Voda se zakalí a vytvoří se zelené vločky hydroxidu chromitého.
  5. Po usazení (dekantaci) získáte čirou vodu a na dně cca 126 mg zeleného kalu.
KrokOperaceČinidloVizuální kontrola / pH
1.SběrPrvní prací vodaSytě oranžový roztok
2.OkyseleníOcet / kys. sírovápH pod 3
3.RedukceKys. askorbová / SiřičitanZměna barvy na čirou zelenou
4.SráženíSoda (uhličitan sodný)Vznik kalu, pH 8,5–9
5.LikvidaceFiltrace / DekantaceSběrný dvůr (kód 09 01 13)

3. Vizuální test (Test „čistého sloupce“)

Toto je nejzákladnější metoda. Jakmile do zeleného roztoku přidáte sodu a vytvoří se sraženina, nechte nádobu v klidu stát (klidně několik hodin nebo přes noc).

  • Hotovo: Kapalina nad usazeným kalem (supernatant) je zcela čirá a bezbarvá jako voda.
  • Špatně: Pokud má kapalina i po usazení kalu stále zelenkavý nebo namodralý nádech, znamená to, že v ní stále zůstává rozpuštěný chromitý iont (CrIII). V tom případě je potřeba přidat ještě trochu sody a znovu zamíchat.

4. Kontrola pH (Nejspolehlivější metoda)

Chromitý hydroxid Cr(OH)3 má jednu specifickou vlastnost – je amfoterní. To znamená, že se sráží pouze v určitém rozmezí pH.

  • Ideální stav: Cílové pH by se mělo pohybovat mezi 8,5 až 9,0. V této oblasti je sraženina nejméně rozpustná.
  • Riziko přebytku: Pokud bys to se sodou přehnalo a pH nad 10,5, sraženina by se mohla začít znovu rozpouštět (vznikají chromitany) a roztok by opět zezelenal.

Jak naložit s výsledkem?

Jakmile je voda nad kalem čirá a pH v normě, můžete ji opatrně slít (dekantovat). Zbylý mokrý zelený „blátivý“ kal nechejte na slunci nebo u zdroje tepla vyschnout. Tím se drasticky zmenší jeho objem. Tento suchý zbytek pak odevzdat jako pevný nebezpečný odpad nebo nevysušený s trochou vody. 09 01 13* jsou odpady z chemické úpravy fotografického odpadu (což je přesně ten vysrážený zelený kal).

Úvahy o dichromanech

ÚVAHA NAD ODPADY CHROMU

Ekologie ušlechtilých tisků: Jak zodpovědně nakládat s odpady chromu

Proč je první vypírání kritické?

Práce s historickými technikami nám dává svobodu tvořit mimo digitální svět, ale přináší i povinnost chránit prostředí, ve kterém žijeme. Většina procesů, jako je olejotisk, gumotisk, uhlotisk či bromolej, se neobejde bez zcitlivovácího roztoku na bázi dichromanů. Ty obsahují šestimocný chrom CrVI, látku vysoce toxickou a karcinogenní, která vyžaduje specifický přístup při likvidaci.

Při osvitu UV světlem dochází v citlivé vrstvě k fotochemické redukci: šestimocný chrom se mění na trojmocný CrIII, který utvrzuje želatinu a vytváří obraz. Problém nastává v místech, kam světlo nedopadlo. Tam zůstává dichroman v původní, nebezpečné formě.

Během prvního praní se veškerý tento nereagovaný šestimocný chrom vyplavuje do vody. Pro představu: jedna dávka 6 ml 3% roztoku pro tisk 25 X 35 cm obsahuje 63,6 mg CrVI . Aby tato „trocha“ vody splnila zákonné limity pro vypouštění do kanalizace 0,05 mg/l, musela by se zředit v neuvěřitelných 1 272 litrech čisté vody.

Návod na likvidaci: Cesta od toxicity k bezpečnému kalu

Namísto vylévání kontaminované vody do odpadu postupujeme metodou redukce a následného srážení. Cílem je převést všechen rozpuštěný chrom do pevné formy (kalu), kterou lze snadno oddělit.

Technologický postup

1. Okyselení a redukce (Změna toxicity)

Prvním krokem je úprava pH vody z prvního praní na hodnotu pod 3 pomocí octa nebo pár kapek zředěné kyseliny sírové. Následně přidáme přebytek hydrogensiřičitanu sodného cca 0,5 – 1 g na jeden tisk.

  • Vizuální kontrola: Roztok změní barvu z oranžové/žluté na čirou zelenou. V tuto chvíli je již všechen chrom v méně toxické formě CrIII

2. Srážení a filtrace (Fyzické odstranění)

Samotný trojmocný chrom je v kyselé vodě stále rozpuštěn. Abychom ho odstranili, musíme pH zvýšit na 8,5 až 9 přidáním sody (uhličitanu sodného).

  • Voda se zakalí a vytvoří se zelené vločky hydroxidu chromitého.
  • Po usazení (dekantaci) získáte čirou vodu a na dně cca 126 mg zeleného kalu.
KrokČinnostChemikálieKontrola
PřípravaSběr první prací vodyPlastová nádoba
OkyseleníÚprava prostředíOcet /H2SO4pH < 3
RedukcePřeměna CrVI na CrIIIHydrogensiřičitan sodnýZelená barva
SráženíNeutralizaceSodapH 8,5–9
LikvidaceOddělení kaluFiltrace / UsazeníSběrný dvůr

Bezpečnost a zdroje

Při redukci se může uvolňovat dráždivý oxid siřičitý SO2, proto pracujte v dobře větraném prostoru. Vždy používejte rukavice a ochranné brýle.

Pro nákup potřebných chemikálií (hydrogensiřičitan, kyseliny, soda) lze využít odborné dodavatele, jako jsou Lach-Ner nebo Penta s.r.o.. Nashromážděný zelený kal odevzdávejte jako nebezpečný odpad pod kódem 09 01 13.

Alternativa k hydrogensiřičitanu – Kyselina askorbová E300

Poznámka k přesnosti:

Technicky vzato:

  • 09 01 04 jsou primárně ustalovače.
  • 09 01 05 jsou bělicí roztoky (kam dichromanové lázně spadají přesněji).
  • 09 01 13 jsou odpady z chemické úpravy fotografického odpadu (což je přesně ten vysrážený zelený kal).

3. Rozbor kódu

Kód se čte odshora dolů podle hierarchie:

  • 09: Odpady z fotografického průmyslu. (Hlavní skupina)
  • 01: Odpady z fotografického průmyslu. (Podskupina pro chemii)
  • 04: Roztoky ustalovačů.

U tohoto kódu se v katalogu vždy uvádí hvězdička (09 01 04*), což znamená, že jde o kategorii N (Nebezpečný odpad).

Chemie a historické techniky

Mýty a skutečnost

Lučebniny pod palbou mýtů a přehnané korektnosti

V éře digitální sterility a všudypřítomné „korektnosti“ se historické fotografické procesy ocitly v nečekaném postavení. Internetem se šíří mýty, které z tradičních lučebnin dělají pomyslné strašáky. Pod tíhou předpisů a varování se někdy vytrácí to podstatné: že chemie v rukou poučeného autora není nepřítelem, ale spojencem.

Rozbití „chemického strachu“

  • Mýtus o nebezpečí: Moderní doba nás učí bát se všeho, co nemá certifikát „bio“. Přitom práce s dichromanem pro zcitlivovací roztok nebo citlivé dávkování chemické látky vyžaduje jen to, co bylo pro mistry piktorialismu samozřejmostí – respekt k materiálu a řádné řemeslo.
  • Diktát předpisů: Často slýcháme, že tyto procesy jsou „zastaralé“ nebo „příliš riskantní“. Ale právě tato rizika a potřeba preciznosti jsou tím, co dává výslednému dílu jeho neopakovatelnou hodnotu. Ušlechtilé tisky nejsou pro každého – jsou pro ty, kteří se nebojí ušpinit si ruce (rukavice), aby očistili svou vizi.

Moderní věda jako spojenec

Zatímco kritici piktorialistických postupů často varují před škodlivostí, my vnímáme přínos moderní doby v něčem jiném:

Standardy ochrany: Současnost nám dala do rukou prostředky ochrany a jasné standardy zacházení, o kterých se mistrům jako Hans Watzek  nebo Hugo Henneberg ani nesnilo. Díky tomu můžeme s těmito materiály pracovat bezpečněji než kdykoliv v historii.

Poznání namísto dohadů: Moderní věda detailně prozkoumala vlastnosti látek, se kterými pracujeme. Víme přesně, jak působí, a díky tomu k nim nemusíme přistupovat s iracionálním strachem, ale s informovanou obezřetností.

„Nenechme se odradit těmi, kteří vidí v chemii jen hrozbu. Pro nás je to jazyk, kterým mluvíme k papíru a světlu. Strach je špatný rádce, znalost a opatrnost jsou naopak nejlepšími asistenty.“

SLANÝ PROCES

Zkrácený popis metody

Slaný proces je historicky první kopírovací proces založený na citlivosti halogenidových solích stříbra ke světlu. Používal ho již Talbot v roce 1839. Způsob fotografie zvaný kalotypie (= krásný obrázek) byl již způsobem negativ-pozitiv a měl tedy dvě fáze: Za prvé zhotovení papírového negativu a za druhé jeho překopírování v papírový pozitiv. Kalotypie byla používána nejvíce v letech 1840 až 1855 souběžně s daguerrotypií, proti níž měla výhodu, že umožňovala zhotovit z negativu více obrázků. Použijeme-li název kalotypie, je tím míněn proces jako celek, tedy jak zhotovení negativu, tak i jeho překopírování slaným procesem v pozitiv.

Podrobný popis

Galerie

OLEJOTISK

Zkrácený popis metody

Olejotisk (olejový tisk, anglicky oilprint, německy Öldruck) patří mezi techniky ušlechtilých fotografických tisků založených na užití chromované želatiny. Tuto techniku vynalezl G. E. H. Rawlins v roce 1904. Název procesu je odvozen od toho, že barvení obrazu se provádí mastnou olejovou barvou. Využívá citlivosti dvojchromanových solí ke světlu a utvrzování želatiny produkty fotolytického rozkladu těchto solí. Stejného základu je využíváno v celé skupině ušlechtilých tisků – uhlotisku, bromolejotisku a gumotisku, který používá arabskou gumu. V době rozmachu olejotisku a bromolejotisku vyvrcholil secesní piktorialismus a fotografický impresionismus. Ze všech ušlechtilých tisků umožňuje olejotisk nejvýraznější ovlivnění výsledku a také dává nejvíce možností k dosažení výsledku ovlivněného představami autora pomocí mechanických zásahů při nanášení barvy. Olejotisk dobře poznáme podle tahů a stop štětin štětce. Protože želatinový reliéf rychle schne a nanášení barvy se musí provádět rychle, nebývají olejotisky větší než 30 x 24 cm (větší obrazy neumožňují dokonalé propracování, protože reliéf při nanášení barvy rychle vysychá).
Umělecké možnosti olejotisku a možnost vlastního tvůrčího přístupu lákaly mnoho fotografů, takže olejotisk se stal po roce 1907 nejužívanější technikou ušlechtilých fotografických tisků.

Popis metody

Galerie

VAN DYKE

Zkrácený popis metody

Přímo kopírující proces, který má relativně velmi jednoduchý chemický základ, není složitý ani pracný a je možno jej provádět snadno i v jednoduchých podmínkách, je proces nazývaný v anglicky psané literatuře Van Dyke Brownprint nebo Sepiaprint (někdy jenom Van Dyke nebo Brownpint). Principem patří do kopírovacích procesů založených na citlivosti železitých solí ke světlu. Zcitlivovací roztok obsahuje citran železitoamonný, dusičnan stříbrný a kyselinu vinnou. Základní princip popsal již John Hershel v souvislosti s Argentotypií, Kyanotypií a Chrysotypií v roce 1842, podrobněji jej a ale propracoval až Dr. Nicol, který jej nechal patentovat jako Kallitypii v r. 1889.

Podrobný popis

Galerie

Van Dyke


KALLITYPIE

Zkrácený popis metody

Nezaměňujme ovšem kallitypií s kalotypii. Kallitypie je kopírující proces založený na citlivosti železitých solí ke světlu ( za jeden ze způsobů kallitypie je někdy považován i příbuzný proces Van Dyke). Kalotypie proces, který používal Talbot v roce 1839. Způsob fotografie zvaný kalotypie (= krásný obrázek) byl již způsobem negativ-pozitiv a měl tedy dvě fáze: Za prvé zhotovení papírového negativu a za druhé jeho překopírování v papírový pozitiv.
Roku 1889 W. W. J. Nicol patentoval postup založený na kombinaci železa-stříbra. Je všeobecně považován za vynálezce kallitypie. Kallitypie je proces založený na použití solí stříbra a železa. Tento proces obsahuje obraz v papírovině a je procesem, který obraz dotváří pomocí vývojky, na rozdíl od ostatních, kde vyvolání probíhá ve vodě. Procesy, které jsou založené na citlivých železitých nebo stříbrných solích (kallitypie, VanDyke, argyrotypie, kyanotypie). Umožňuje právě kallitypie řízení kontrastu a barevného ovládání výsledného obrazu prostřednictvím vývojky i prostřednictvím tónování.

Popis metody

KYANOTYPIE

Zkrácený popis metody

Cyanotipe – kyanotypie, kyanografie, modrotisk – kopírovací metoda, dříve používaná k rozmnožování průsvitných plánů a výkresů, vynalezená roku 1842. Používá se železitých solí některých organických kyselin citlivých na světlo. Světelný zdroj musí obsahovat značný podíl ultrafialového záření, při němž vzniká intenzívní zabarvení. Z pozitivní kopírovací předlohy vzniká negativní obraz: bílé čáry v modré ploše.Takto byla
průmyslově využita. Původní určení bylo pro kopírování obrazu.

Popis metody

Galerie

Reservation